A+ R A-

Rozhovor s Radimem

RADIMA

Přinášíme Vám první rozhovor, a to s kapelníkem Radimem Pařízkem, který se uskutečnil v listopadu 2007 po koncertě v Ostravě.

Radime, Tvoje hudební dráha před CITRONEM je poměrně velkou neznámou. Můžeš prozradit, kde všude jsi hrál a jak jsi začínal? Jakou muziku jsi tenkrát poslouchal?

S muzikou jsem začínal na gymplu, kdy jsme ve třídě založili kapelu. Hráli jsme v místním hudebním kabinetě a naše tenkrát asi největší vystoupení bylo na lyžařském kurzu.

No a pak už to šlo jedno za druhým. Hrál jsem v kapele, která hrála tancovačky většinou v Havířově v klubu. Jmenovala se OSTRAVA a byli tam hrozně dobří muzikanti jako Petr Šibilev nebo Jirka Vana. To byla pro mě velká škola. Ta fungovala, když jsem byl na vysoké škole a tu jsem vlastně vedl po té manažérské stránce. V té době byla na Ostravsku docela známá. Když přišel konec školy, dostal jsem se do armádního uměleckého souboru do taneční skupiny. Vystupoval tam i herec Olda Kaiser a já jsem hrál na bicí. Tak jsem prožil rok vojny a po vojně jsem sháněl nějaké zaměstnání v oboru biochemie, který jsem vystudoval. A když jsem stále nic pořádného nenacházel, tak najednou přišla nabídka od CITRONU.

V CITRONU jsi v roce 1979 za bicími nahradil Milana Tutsche, který odešel do KATAPULTU. Jak jsi se k CITRONU vlastně dostal a jak jsi tuto kapelu vnímal před Tvým nástupem?

Doporučili mně tam kluci, kteří byli se mnou v tom armádním uměleckém souboru. Byli to Honza Volný a Jarek Ožana s kterými jsem občas hrával po barech. Zkrátka jsem dostal klasické „lano". CITRON v té době ještě nebyl v celé republice tolik známý jako byl na Ostravsku. Měl jeden svůj hit „Tvých sedmnáct", který trošku fungoval, ale v té době tyto kapely nesměly moc do televize a rozhlasu, takže se nahrávky šířily mezi lidmi především na akcích. Byla to pro mne ale jediná reálná dobrá nabídka, tak jsem ji vzal.

Můžeš fandům přiblížit tuto úplně první etapu CITRONU? Jaké jste zažili úspěchy?

Pamatuji si na první koncert ve Veselí na Moravě v zámeckém parku. Hráli jsme v betonovém amfiteátru a po koncertě jsme se hrozně opili (smích). Takže jsme to pak pořádně rozjeli, takový ten bigbít jak má bejt se vším všudy (smích). Těch úspěchů ještě tolik nebylo, protože to byla doba velkého temna, takže to byl vlastně napůl underground. Velmi výraznou osobností byl baskytarista Petr Michalík, který byl motor kapely. Dá se říct, že větším úspěchem bylo učinkování v jednom muzikálu v ostravském divadle Jiřího Myrona, který se jmenoval „Divoký jahody". Ale první pořádný úspěch měl vlastně přijít až s chystanou první deskou. Jenže to nakonec dopadlo všechno trochu jinak.

Debutovou desku „Obratník Raka" jste nahráli v ostravském rozhlase v roce 1981, ale vyšla pouze v anglické verzi. Můžeš vysvětlit, proč byla Supraphonem zamítnuta a jak bys ji hudebně zhodnotil?

Zakázaná byla především kvůli textům Pavla Vrby a částečně i kvůli naší muzice. U anglické verze ty texty tolik nevadily, protože byly skryté v angličtině. Jinak podle mne je to ale nádherná deska, kterou by určitě stálo za to ještě někdy vydat. Byly tam na tu dobu dost podařené písničky.

Kde vlastně anglická verze vyšla a kolik se prodalo kusů? Zaznamenali jste s ní nějaké ohlasy?

Vyšla pouze v omezeném nákladu u Artie, ale mám pocit, že nikam do světa to nešlo, takže nějaké ohlasy na ni snad ani nebyly.

Prakticky ihned po zákazu české verze došlo k rozpadu a záhy k úplné výměně sestavy. Co bylo příčinou? Zákaz desky nebo nějaké další jiné důvody?

Jednak to byla klasická ponorková nemoc, protože kluci jezdili spolu prakticky pět let nonstop. Zažili spoustu úspěšných tancovaček, ale najednou když to přecházelo na větší koncertní úroveň, tak už to tak nešlo. Politický režim tomu taky nepomáhal, právě naopak a tak některé výraznější osobnosti v kapele jako Vláďa Kubala, mimochodem výborný zpěvák, to prostě neunesli. Samozřejmě tomu hodně pomohl i zákaz desky. Takže jsem to tak nějak vzal na sebe a s kytaristou Jirkou Schmutzem jsme pak začali shánět nové lidi.

Ze staré sestavy s Tebou zůstal pouze kytarista Jiří Schmutz, jinak jsi musel hledat nové spoluhráče. Jaké jsi měl jako nový kapelník představy o novém CITRONU?

Zpočátku tam kromě Jirky zůstal s náma i druhý kytarista Míla Benýšek, ale ten záhy taky odešel a nějaký čas po něm vlastně i Jirka. Muzika starého CITRONU byla dobrá, ale taková trochu příliš komplikovaná a zadumaná. Já jsem spíš jiný člověk a mám raději muziku radostnější a přímočařejší s hezkými harmoniemi, takže se sestavil konkurz a vybrali se noví lidi, kteří zřejmě byli ti praví, protože to najednou začalo obrovsky fungovat. Najednou to už nebylo zadumané, ale otevřené a radostnější a hlavně kapela začala fungovat jako správný kolektiv. Když jsem tam přišel, tak tam bylo několik různých osobností, z nichž každý měl jiný názor a představy a najednou ty nové kluky zajímalo pouze jediné: holky a bigbít (smích). Takže nejen, že jsme měli soutěž, kdo víc těch holek zdolá, ale i ta muzika byla mnohem otevřenější a začala se hodně líbit lidem, protože šla přímo ze srdce. Prostě to začalo správně fungovat. Ale nerad bych, aby to vyznělo tak, že na tu éru starého CITRONU vzpomínám nějak ve zlém! Prožili jsme hodně dobrého a mám spoustu skvělých zážitků. Byli tam dobří kluci, kteří byli skvělí muzikanti, ale jak jsem již říkal, chyběla tam jiskra.

Jako první přišli do kapely zpěvák Standa Hranický a kytarista Jindra Kvita. Jak jsi je objevil?

Jednoduše jsme hledali až jsme našli. Když jsme hledali zpěváka, na jednu zkoušku přišel Standa Hranický a zazpíval písničku tak, že nám z toho lezl mráz po zádech. Jindru nám doporučil místo sebe Jarda Bartoň a hned mezi nás zapadl. Jindra v té době ještě tolik neměl odehráno, ale s holkama to uměl, tak jsme ho vzali (smích).

Po roce se k CITRONU připojili také Jarda Bartoň a Vašek Vlasák a začali jste postupně přitvrzovat k hard rocku až k heavy metalu. Jarda Bartoň mi říkal, že to bylo hodně jeho přičiněním. Jak k takové změně stylu došlo?

Já si nemyslím, že to bylo jenom Jardou. Jestli se tedy moc nevytahuje (smích). Já myslím, že to bylo přičiněním nás všech. V té době vyšly nejslavnější desky JUDAS PRIEST nebo IRON MAIDEN, které se nám hodně líbily, takže nás to ovlivnilo všechny v kapele.

Vydali jste pár singlů, které měly velký úspěch a už tenkrát, pokud se nepletu, jste hráli v SSSR a na dálném východě. V kterém to bylo roce a můžeš trochu blíže rozvést jak jste se tam vůbec dostali a jak to tam probíhalo?

Ta šňůra po SSSR proběhla až po vydání desky „Plni energie". My jsme s ní nejdřív tady měli obrovský úspěch, prodalo se jí snad kolem půl miliónu a až po tom jsme vyjeli ven. Do Ruska jsme jeli někdy na konci roku 1987 už s Láďou Křížkem.

V roce 1985 jste nahráli v podstatě už druhou desku „Plni Energie", i když často je označována jako Váš debut. Na obalu desky je napsáno, že byla nahrána v pražském Mozarteu, ale v jednom rozhovoru jsi uvedl, že se nahrávala v Německu. Můžeš to uvést na pravou míru?

Deska byla natočená už v roce 1985, ale nemohla vyjít. Asi rok ležela u ledu a nechtěli ji pustit. Byly s tím velké problémy, protože nám hodně zazlívali, že na našich koncertech neseděli lidé na židlích jako v divadle (smích). Mezitím jsme ale desku míchali v Německu. Takže bylo to tak, že základy se natáčely v Praze a mix proběhl v Německu.

Jak s odstupem času hodnotíš tuto desku a také její anglickou verzi?

Já myslím, že je to skvělá deska. Zvukově samozřejmě odpovídala tehdejším podmínkám, ale jinak byla skvělá. Kapela tím žila a hudba vyšla přímo z nás. Když pominu zvuk na tehdejší dobu, tak to mělo šmrnc a já si za tou desku plně stojím!

Vždycky mě zajímalo, jak se podařilo heavy metalové kapele v té době dostat na západ? Nenarazili jste na odpor tehdejších úřadů?

No těžce! To se povedlo jen díky tomu, že v Rusku už Gorbačov bušil na vrata „perestrojky" a tím pádem i na Pragokoncertu byli už tak nějak méně obezřetnější (smích). Ale přes veškeré obstrukce a hlídání nás nakonec pustili.

Rozjeli jste turné v Německu s kapelou ROSY VISTA a hráli jste i v jiných zemích. V roce 1986 jste obsadili v anketě Zlatý Slavík druhé místo a album „Plni Energie" se stalo zlatým. To bylo Vaše první vrcholné období. Jak jste to prožívali a snášeli?

Jo to byla velká sláva a všechny nás to určitě hodně opojilo. Začali jsme možná nakrátko i trochu nosit nosy nahoru, ale brzy jsme se vrátili na zem. Jinak by jsme nemohli dál dlouhodoběji fungovat. A pochopitelně jsme si to užívali.

Začátkem roku 1987 si Standa zlomil po koncertě v Bratislavě nohu a na jeho místo nastoupil Láďa Křížek z VITACITU. Zajímalo by mne, jak to celé probíhalo a proč se Standa nevrátil zpět?

No jo, no. Kolektivním rozhodnutím kapely jsme vzali Láďu, protože tehdy zpíval velké výšky a Standu jsme nechali tak nějak bokem. Dnes s odstupem času vidím, že to bylo špatné rozhodnutí, které kapelu později srazilo na kolena.

Začali jste ihned připravovat druhé album „Radegast". Kdo přišel s myšlenkou na toto mystické téma?

Mám pocit, že s tím nápadem přišel Jindra, který při nějaké debatě nadhodil toto historické téma a mě to okamžitě zaujalo. Já jsem pak udělal většinu textů.

Hudebně byl „Radegast" ještě tvrdší než jeho předchůdce. Jarda mi říkal, že jste jej nahrávali u Tebe v bytě. To si nedokážu vůbec představit! Prosím Tě, ono to vůbec jde nahrávat heavy metalové album v bytě?

Kupodivu to šlo. My jak jsme míchali to první album v Německu, tak jsme odkoukali a naučili se spoustu nových věcí kolem. Takže jsme si pak pořídili nějaké vlastní vybavení a vlastně jsme to dělali opravdu u mně v bytě, kde větší část bytu byla předělána na studio a v menší části jsem spal (smích).

Kdy vlastně vzniklo dnešní nahrávací studio Citron v Plesné? A co Tě vedlo k tomu pořídit si vlastní studio?

Nápad vznikl právě při natáčení Radegasta u mne v bytě, kdy jsme potřebovali pochopitelně větší prostor a lepší zázemí s lepší akustikou. Tak jsem začal hledat vhodný objekt v okolí Ostravy i podle toho co jsem viděl v Německu, kde jsem viděl soukromá studia a našel jsem dnešní studio v Plesné.

V té době jsi také objevil zpěvačku Tanju, které jsi později vyprodukoval pár singlů a dvě alba. Neměl jsi Ty nebo kluci v kapele někdy pocit, že tím trochu oslabuješ CITRON? Svůj čas, nápady a energii jsi musel od této chvíle dělit mezi dva interprety.

No to je pravda. Měl jsem tenkrát dost nápadů v širším záběru a tak jsem to trochu rozdělil. Tvrdší nápady jsem měl pro CITRON a ty popovější pro TANJU. Je pravda, že to možná trochu CITRON oslabilo, ale já si myslím, že každý pořádný muzikant by si měl v životě vyzkoušet i něco odlišného, aby si rozšířil obzory. Třeba s Lucií Bílou taky spolupracovalo spoustu rockových muzikantů, takže i já jsem si zkusil svou anabázi se zpěvačkou.

Vraťme se zpět ke kapele. „Radegast" se stal také okamžitě zlatým a v Německu jste vydali opět anglickou verzi. Rozjeli jste nekonečné množství koncertů v různých zemích. Vzpomeneš si, kde všude jste s touto sestavou hráli a jaký jste měli u tamních fanoušků úspěch?

V té době byla naše muzika i heavy metal na vrcholu, byli jsme v Rusku, na Ukrajině, v Litvě, Kazachstánu, Polsku, Bulharsku, Francii a Německu. Ve Francii to bylo takové studenější, ale v ostatních zemích nás přivítali poměrně kladně.

V roce 1987 vznikal film „Horká kaše" se skupinou VITACIT. Je pravda, že nejdříve produkce filmu oslovila CITRON a Tanju, ale vy jste to odmítli? Nebyl to trošku luxus? Vystupovat v celovečerním filmu se přeci jen nepoštěstí každý den.

To není pravda, že jsme byli osloveni. Určitě ne. Aspoň mne nikdo neoslovil. Já bych takovou nabídku neodmítl. Opravdu o tom nic nevím.

Rok 1988 byl asi Váš úplný vrchol. V anketě „Zlatý slavík" jste se z třetího místa vyhoupli na zlato a stali se tak nejpopulárnější československou skupinou. Co to pro Vás znamenalo a jak Váš úspěch snášeli tehdejší úřady? To musel být pro ně šok!

Tak úřady už byly celkem v pohodě. Největší problém byl v letech 84-85, protože to byla ještě doba temna. Ale později jak to začal Gorbačov v Rusku uvolňovat, tak se to přeneslo i tady. Co se týče Zlatého Slavíka, tak pochopitelně nás nenáviděli všichni okolo, takže jsme byli vlastně osamoceni. Byl to pochopitelně obrovský úspěch a některé kapely počínaje Olympicem, Tangem nebo Stromboli to nesly dost těžce, že jsme byli lepší než oni. Prostě to byl tak trochu příběh o tom, jak „vesničani" z Ostravy dobyli Prahu. Ale my jsme si to užívali a bylo to super.

Začátkem roku 1989 jste začali připravovat další album „Vypusťte psy!", ale na povrch už začaly vyplouvat vnitřní neshody. Toto téma bylo popsáno už několikrát, ale přesto by mne zajímal s odstupem času Tvůj pohled na celou věc. Co se vlastně stalo?

Já myslím, že žádné větší rozpory nebyly a byli jsme docela v pohodě. Byly tam hlavně Láďovi velké ambice, protože chtěl být sólový zpěvák. Přeci jen v CITRONU byl jedním z pěti a to mu vůbec nevyhovovalo. Takže to byl celý problém. Vrchol a pád CITRONU bylo pouze Láďovo „samožerství".

K desce jste nahráli pracovní demo, ale dokončili jen singl Uragán / Svět patří nám. Dá se říct, že oproti „Radegastu" to byl velký skok ke komerci. Bylo to Tvým přičiněním, nebo jste to jako kapela předem probírali? Byl to jeden z důvodů odchodu Ládi a Jardy?

To asi ne. Protože jsme byli na výsluní popularity, byli jsme Zlatí Slavíci, tak jsme museli udělat i některé komerčnější věci, aby byly hratelné v rozhlase a televizi. To bylo důležité, abychom se udrželi na špici. Nemyslím si, že to ale bylo důvodem k odchodu Ládi a Jardy. Jak už jsem řekl, důvodem bylo Láďovo „samožerství" a Jarda se svezl s ním.

Takhle oslabit kapelu na vrcholu musela být pro Tebe, Jindru a Vaška docela hodně složitá situace. Co Ti prvně proběhlo hlavou, když jsi byl postaven před takovou věc?

Těžko říct. Každopádně to bylo hodně složité, ale nechtěli jsme se tak lehko vzdát. Ono to není tak, že by odešli oba dva nejednou. První odešel Láďa a ten Jardu lámal, protože mu to zřejmě někdo poradil, aby kapelu co nejvíc oslabil. Bylo to dost vyčůrané, ale bohužel se to se tak dělá všude ve světě i například ve sportu.

Co Vás vedlo hledat náhradu na Slovensku? Ne snad, že by byl Tibor Šándor špatný zpěvák, ale přece jen to bylo velké riziko, vzít úplně neznámého zpěváka navíc se znatelně slovenským přízvukem a naprosto odlišnou image. Kde jste ho objevili a proč zrovna jeho?

My jsme hodně hledali, ale bohužel v té době nebylo zase tak moc dobrých zpěváků a my neměli moc času, protože nás čekala spousta práce. Bylo nutné dokončit desku a odehrát plánované koncerty. Hledali jsme samozřejmě také v Čechách, ale Slovensko se nám zdálo ještě mezi muzikanty „nezkažené". Tibora nám určitě někdo doporučil. V té době se nám zdál dobrý, ale pak se ukázalo, že to bylo na něho asi velké sousto.

Osobně si myslím, že byla velká chyba, že jste Láďův odchod před fanoušky v podstatě do poslední chvíle tajili a ti pak na koncertech zažívali velký šok a zklamání! Vzpomínám si na koncert v Ostravě někdy na podzim 1989, když Tibor vyběhl s mikrofonem na pódium, tak celá hala nechápala co se děje a fanoušci svou nevoli dávali dost hlasitě najevo! Proč jste Láďův odchod dostatečně včas neavizovali a nedali tak Tiborovi a fanouškům šanci se na tak citlivou změnu vzájemně připravit?

Já myslím, že informace normálně proběhla v tisku. Problém byl v tom, že jsme vlastně do poslední chvíle nevěděli, kdo bude tím zpěvákem. Ale určitě to nebylo vědomé nebo úmyslné. Měli jsme připravené nějaké tři, čtyři zpěváky a do poslední chvíle jsme se rozhodovali, kdo bude tím pravým, protože ono nebylo opravdu jednoduché zaujmout místo po Láďovi, který byl výborným zpěvákem.

Jardu u kytary nahradil další Slovák Palo Chodelka, podle mne výborný instrumentalista, který do CITRONU zapadl jak svou hrou tak svoji image. U něj myslím žádný problém nebyl, ale Tibor si musel na pódiu asi hodně vytrpět! Teď nevím, jestli jste koncerty ve Francii absolvovali ještě s ním, nebo už s Fany Michalíkem. Jak jste se vlastně do Francie dostali?

Do Francie jsme se dostali docela zajímavou cestou přes fanouška a kamaráda Honzu Šťastného z Mladé Boleslavi. On tam měl nějaké kontakty a potom jel s námi. To už byl zpěvákem Franta Michalík, který turné odzpíval místo Tibora.

S Tiborem jste začali nahrávat desku „Vypusťte psy!", ale záhy jste jej vystřídali právě Fanym Michalíkem. Proč?

Protože Tibor to neutáhl. Deska byla hodně náročná a vyzrálá a je škoda, že se ji nepodařilo úplně dodělat po stránce produkce, protože s personálními změnami bylo na její dokončení hrozně málo času. Každopádně si myslím, že deska byla propracovaná, byly na ni dobré písničky, ale jak říkám – nebyla nikdy plně dodělaná počínaje Křížkem přes Šándora a Michalíkem konče.

S Fanym jste desku znovu předělali a do kapely přibrali třetího kytaristu, opět Slováka Henryho Tótha. Nebyly tři kytary zbytečný přepych? Co vás k tomuto kroku vedlo?

V té době to byl určitě přínos. Henry je vynikající muzikant a určitě přispěl nějakými nápady a svými zkušenostmi. Ono to v podstatě byla spíš taková výpomoc na tu desku a následně pár koncertů. Nebyla to nějaká plánovaná změna v sestavě.

V březnu 1990 se uskutečnil mega koncert v Ostravské ČEZ Aréně s německými hvězdami BONFIRE a STORMWITCH, který přenášela i televize. Z našich kapel vystoupili ARAKAIN a TUBLATANKA. Proč tam chyběl CITRON?

To tedy nevím. Určitě to bylo špatně. Asi nám to nějak uteklo, ale podle mě nás nikdo neoslovil. Myslím, že zrovna v tom období jsme jeli právě turné po Francii a následně u nás s francouzskou kapelou JUMPER LACE.

Deska „Vypusťte psy" konečně vyšla v květnu 1990 u Supraphonu, ale na jejím obalu byla spousta nesmyslných údajů. Fotka s Láďou a Jardou, v sestavě napsán Tibor Šándor, naopak chyběl Jindra Kvita, Fany Michalík i Henry Tóth. Jak k takovým dezinformacím mohlo dojít? Dodnes si spousta lidí myslí, že desku skutečně nazpíval Tibor Šándor.

To byl právě důsledek hektického období, kdy jsme přesně do poslední chvíle nevěděli co a jak bude, ale desku skutečně nazpíval Fany Michalík. Myslím, že s ohledem na jeho mladý věk (Fanymu v té době bylo 18 let!) a kolik málo času na to měl, to nazpíval velmi dobře.

Na následujícím turné k desce jste ale zaznamenali značný úbytek fanoušků i celkový nezájem o CITRON ze strany médií. Tenkrát jsi to vysvětloval porevolučním nezájmem lidí o muziku, ale začínající velký úspěch KREYSONU toto tvrzení vyvrátil. Proč myslíš, že deska „Vypusťte psy!" neměla takový úspěch jako její předchůdci a proč vlastně nevyšla také na CD?

Jak jsem řekl, deska nebyla úplně produkčně dodělána. Proč nevyšla na CD opravdu nevím, to je spíše otázka pro Supraphon. Myslím si, že určitě všechny předrevoluční kapely v té době zaznamenaly určitý pokles zájmu. KREYSON byl brán už jako nová porevoluční kapela, takže lidi byli zvědaví na něco nového.

V roce 1991 jsi založil hudební vydavatelství DIREKT a už tenkrát avizoval vydání nové desky CITRONU s názvem „Vlastně se nic nezměnilo", která měla vyjít v září. Jinak o Vás nebylo vůbec slyšet. Proč jsi tenkrát nevyužil svých kontaktů a nesnažil ses dostat CITRON jako předkapelu řady zahraničních hvězd, které k nám jezdili vystupovat?

Já jsem pořád neměl dobrý pocit z kapely. Tam chyběla ta jiskra jako byla v dobách „Plni energie" nebo „Radegasta". Bylo to trochu rozpačité a těžko se ti prodává něco o čem nejsi stoprocentně přesvědčený. Tohle období bylo opravdu trochu zvláštní. Přechod z nejvyšších příček někam dolů pro nás opravdu nebyl jednoduchý.

V létě pak odešli Jindra Kvita, Vašek Vlasák i Fany Michalík, když ještě předtím CITRON opustili také Palo Chodelka a Henry Tóth. Neměl jsi tenkrát chuť se vším praštit? Přece jen rozjíždět CITRON znova a znova muselo být už dost na nervy! Co Tě první napadlo, když Ti oznámili odchod?

Praštit s tím, to určitě ne. Muzika je přece krásnější než nějaké neshody. Kluci si to chtěli vyzkoušet sami na vlastní pěst. Já jsem kapelu táhl dost dlouho, prakticky deset let sám na svých bedrech. Kluci byli v pohodě, měli zajištěné všechno: organizaci, koncerty, peníze atd. I když peníze před tou revolucí byly malé pro všechny, ale po revoluci bylo najednou všechno jinak. Každý měl velké oči a chtěl dobýt svět a každý si to mohl sám vyzkoušet. Kluci si to vyzkoušeli, na tom nevidím nic špatného.Takže jsem to bral jako skutečnost.

Rychle jsi však dal dohromady novou sestavu. V té byl zpočátku také výborný kytarista Pavel Novotný, který přišel od Michala Penka. Ten pak ale zase rychle odešel a nahradil ho Láďa Krečmer. Nevíš, kde je mu dnes konec?

Pavel Novotný dnes hraje se zpěvákem Tomášem Hradilem (ex-Trezor). Tenkrát nám dal na něj někdo tip, ale pak začal nějak ve velkém podnikat a neměl na hraní čas. Každopádně to byl a je vynikající kytarista.

Tví noví spoluhráči byli mladí neznámí muzikanti. Kde jsi je objevil a jak na toto krátké období CITRONU vzpomínáš?

To bylo velmi dobré období, protože ti lidé měli obrovskou chuť, podobně jako jsme začínali v těch letech 81-82. Byli nezkažení hudebním byznysem a chtěli moc hrát, akorát že výsledek nebyl úplně stoprocentní. Písničky asi nebyly tak dobré, jak bychom si tenkrát představovali. I když nám s její produkcí pomohl Dodo nebo Guy Mann-Dude, lidi na takový ten americký street rock u nás nebyli moc zvyklí.

Pak jste připravili a nahráli desku „Sexbomby", která byla stylově CITRONU hodně vzdálená. Přesto je na ni podle mého názorů několik dobrých rockových pecek jako „Nejsem tvůj houpací kůň" nebo „Agnes", které by se určitě hodili do současného repertoáru CITRONU. To platí i o desce „Vypusťte psy!". Neuvažujete o tom?

Tyhle věci asi tolik lidí nebude znát a koncertní set není tak dlouhý, abychom zahráli všechno. Takže nejdříve dáváme osvědčené známé hity z těch prvních dvou desek. Postupně bychom ale určitě chtěli repertoár oživit. Máš pravdu, že „Houpací kůň" je bezvadná věc. To byla ještě Jindrova skladba.

V roce 1994 jste uskutečnili překvapivý comeback v legendární sestavě i se Standou Hranickým. Jaký to byl pro Tebe pocit, hrát na pódiu po letech v této legendární sestavě?

Kluci přišli s tím, ať všechno hodíme za hlavu a zkusíme to zase dát dohromady, takže to bylo samozřejmě fajn. Řekli jsme si, že nebudeme nic plánovat a necháme tomu volný průběh.

V rozhovorech, které jsi tenkrát poskytl, jsi říkal, že už nemáte žádné ambice a hrajete jen pro radost. Nebyl to trošku alibismus? Opravdu jste netoužili zase vyprodávat velké haly a prodávat zlaté desky?

Pochopitelně, že jo. To bylo tenkrát asi trochu omleté rčení, šoubyznys už je takový (smích). Ale už jsme měli něco za sebou a věděli jsme, že to není tak jednoduché, takže jsme byli v plánech trochu opatrní. Všechno dost zbrzdila Jindrova smrt.

Potom přišel velký šok! V roce 1997 zemřel Jindra Kvita, který podlehl zákeřné nemoci. Co pro Tebe Jindra znamenal a jak na něj vzpomínáš?

To byla pochopitelně velká rána. To nás asi semklo ještě víc a definitivně, protože Jindra byl velký kamarád nás všech. Jindra byl vždycky stmelující prvek v kapele a asi i comeback byl z velké části jeho zásluhou.

Pak jste přece jen dokončili desku „Best off" a pokračovali dál. Ovšem za 13 let Vaši činnosti po comebacku jste natočili jen dvě retrospektivní desky se starými hity a pouze tři nové skladby. Nemyslíš, že je to zoufale málo?

Máš pravdu, je to hrozně málo. Proto se to pokusíme co nejdříve napravit a chystáme novou desku, kterou ale musíme ještě dodělat, protože pro nás není vůbec jednoduché se sejít. Nechceme nic uspěchat, protože bychom chtěli, aby deska byla po takovém dlouhém půstu hodně dobrá. Přál bych si, kdyby se stala podobným mylníkem českého bigbítu jako kdysi „Plni energie" nebo „Radegast". Já doufám, že do poloviny příštího roku bude deska hotová a do konce roku na trhu.

V roce 2001 jste se překvapivě dali dohromady s Láďou a natočili desku „Síla návratů". Jak k této spolupráci došlo a proč nepokračovala dál?

Já jsem to smíření bral samozřejmě hodně pozitivně, protože jsem měl pocit, že Láďa už asi taky dozrál, ale zřejmě to pro něj byla jen taková krátkodobá přechodová záležitost jak se dostat po DAMIENS zpět k bigbítu. Je to škoda, protože kdyby to vydrželo, mohlo to být určitě hodně zajímavé pro obě strany.

Už dlouho se mluví kromě nového CD a také o DVD na kterém by měl být natočený Váš koncert. Neplánujete také vydat DVD se všemi Vašimi klipy? Za 31 let existence CITRONU přece musí být plný televizní archív nejen klipů, ale také s písničkami a rozhovory z různých TV pořadů.

Bude to hodně složité, protože autorská práva na tyto klipy vlastní televize, ale určitě se tam pokusíme dát nějaké starší materiály, které seženeme. Máme i nějaké materiály z turé po USA, takže určitě něco zajímavého nasbíráme.

Jako jediný z kapely jsi zažil všechny éry CITRONU. Můžeš říct, na které období nejraději vzpomínáš a na které naopak vzpomínáš nerad?

Tak určitě nebyla ideální ta porevoluční rozpačitá éra po odchodu Křížka a naopak to období „Plni energie" a „Radegasta" bylo hodně dobré. Jen jsme asi tenkrát neměli Standu odstavit na vedlejší kolej. To byla chyba, ale už se stalo. V podstatě každé období mělo něco do sebe a přineslo něco nového.

Za celou existenci prošlo CITRONEM mnoho skvělých muzikantů, někteří se pak prosadili v jiných projektech. Jsi s některými z bývalých členů stále v kontaktu? Nemáš v plánu třeba uspořádat při příležitosti 35.výročí nějaký koncert, kde bys všechny pozval a oslavil výročí kapely?

Občas potkávám některé kluky třeba Jirku Schmutze, s kterým jsem nedávno mluvil, ale i další. Možná to uděláme, ale také chystáme pozvat všechny holky, které jsme za celou dobu CITRONU všichni milovali (smích). Na to bychom ale potřebovali sehnat dostatečně velkou halu (smích).

Nemáte dnes ambice jako ostravská rocková legenda vystupovat před známými zahraničními hvězdami? V Ostravě za poslední dobu hráli DEEP PURPLE, IRON MAIDEN nebo SCORPIONS. To je přece dobrá příležitost předvést se fanouškům!

To je otázka pro promotéry, protože dneska je to jenom o penězích a konexích, ale budeme se o něco podobného snažit. Například v červnu se chystá koncert JUDAS PRIEST.

Je všeobecně známo, že kromě CITRONU máš spoustu jiných aktivit. Dokonce chystáš vlastní televizní stanici TV Pohoda. Můžeš ji trochu představit? A jak daleko jsi s tímto projektem?

Projekt je teprve v začátcích, protože dlouhou dobu Nova s Primou bránili tomu, aby byly uděleny licence. Teď ale parlament konečně licence schválil, tak snad se to pohne kupředu. Televize bude hlavně pro mladé a děti a bude tam také hodně muziky.

Na jaké bicí hraješ a kolik Ti prošlo za existenci CITRONU rukama bicích souprav?

Já už mám spoustu let bicí TAMA Imperiál Star, které jsem si pořídil, když jsme jeli první turné v Německu a které používám také ve studiu. Předtím jsem měl Ludwigy.

{mospagebreak}

Hraješ také na klávesy. Ovládáš ještě nějaký jiný hudební nástroj? Zkoušel jsi někdy zpěv nebo alespoň vokály jako například Zdeněk Kluka z PROGRES 2 ?

No moc mi to nejde (smích). Určitě jsem to zkoušel a přece jen ty bicí jsou pro mne takovým kmenovým nástrojem. Kdysi jsem se na lidové školy umění učil taky na kytaru a klavír.

Když máš čas třeba v autě, jakou muziku posloucháš? Sleduješ českou rockovou scénu?

Sleduji, protože když provozuji vlastní rádio, tak musím vědět co je nového, jaké jsou trendy v muzice apod. Myslím si, že český národ má pořád co říct v muzice a podle mne to jde celkem pozitivně kupředu. Momentálně mám období, že cíleně nic neposlouchám, spíš když mi někdo přinese nějaké cédečko, tak si ho poslechnu. Já jsem docela hudebně „tvárný", takže nemám nějaký vyhraněný styl a dokážu poslouchat poměrně široký okruh muziky. Byl jsem nedávno na koncertě Joe Cockera a byl jsem z toho unešený.

Jaké máš nyní nejbližší i dlouhodobé plány s CITRONEM?

Jak už jsem řekl, vydat nové CD a DVD.Chtěl jsem původně udělat novou desku s oběma zpěváky, tedy i s Láďou, ale tento záměr mi nevyšel, takže se budeme snažit udělat dobrou desku se Standou, aby pokračovala v hardrockovém duchu CITRONU. A samozřejmě dál hrát koncerty jak jen to půjde.

Rockline