A+ R A-

Rozhovor s Jardou Bartoněm

JARDAA

Máme pro Vás další rozhovor, tentokrát s kytaristou Jardou Bartoněm, který se uskutečnil v září loňského roku před jeho narozeninami. Jardova kariéra je spojena nejen s CITRONEM, ale také s kapelou KREYSON, proto se řada otázek týkala i této skupiny. Rozhovor jsem totiž dělal speciálně pro její fan club a tak jsem některé otázky týkající se KREYSONU a jeho FC vypustil. Samozřejmě si jej ale můžete přečíst v plné verzi na www.ladakrizek.com

Pojďme nejprve k Tvým úplným začátkům. Kdy jsi poprvé chytil kytaru do ruky a jaká byla Tvá první kytara ?

Někdy ve čtvrté třídě jsem se strašně dolámal na lyžích a dostal se do nemocnice. Do té doby jsem hrál čtyři roky na housle. V nemocnici mě k hraní přivedl jeden trempík, který tam také ležel. Ten mě také naučil první akordy. První moje kytara byla španělka se snímačem Briliant de luxe, protože mě více lákal zvuk elektrické kytary než kytara akustická.

Jaké jsi měl v té době vzory a v kterých kapelách jsi začínal ?

V té době jsem nějaké obzvlášť velké vzory neměl. Znal jsem snad jen Olympic a Shadows. Snažil jsem se je napodobovat tak, že jsem hrál trsátkem úplně u kobylky, abych napodobil zvuk Fendru. Ve čtrnácti letech jsem zažil ,,šok" jménem Led Zeppelin se skladbou Black Dog a v zápětí Jimmy Hendrix. Do té doby jsem nevěděl, jak se má hrát na elektrickou kytaru. Zvuk Hendrixovy kytary mě úplně fascinoval. V deváté třídě jsme založili kapelu Union, na průmce pak kapely Crocus, Extremum osculum, Torzo, Metabo-Věšák.

V jednom z čísel fanklubackého časopisu KREYSONU vyšla fotka kapely, kde jsi byl společně s Vaškem Vlasákem a Daliborem Jandou. O kterou skupinu šlo ?

Ahá..., to jsme se, myslím, nejmenovali nijak, i když to byl vlastně kromě Dalibora Jandy základ kapely Torzo (ta kapela se jmenovala PACIFIC, Jarda už si asi nevzpomněl – pozn.autora). V této sestavě jsme hráli na mezinárodním studentském festivalu na Oravě na Slovensku. Dá se říct, že to byla v podstatě taková rocková „barovka". Hráli jsme všechny rockové hity.

Potom přišla na řadu skupina Pavla Nováka, kde jsi hrál opět s Vaškem Vlasákem. To byla pro Tebe asi velká škola...

To určitě! Do kapely PROTO Pavla Nováka mě přitáhl Vašek, který tam už hrál. Bylo to moje první profesionální působení v muzice. Hráli jsme doma i v zahraničí. V Hamburku jsme se byli podívat na koncert Judas Priest. To byl pro nás tenkrát neskutečný nářez a velký zážitek.

Rok 1983 byl ve Tvé kariéře zřejmě zlomový, když jsi nastoupil opět společně s Vaškem do obnoveného CITRONU. Jak k tomu přestupu tenkrát došlo ?

To jsem hrál ještě s Pavlem Novákem a s kapelou PROTO jsme dělali vlastní věci. Tenkrát mi zavolal domů Radim Pařízek a nabídl mi místo v CITRONU. Já jsem to odmítl. Zrovna byl u mě doma Jindra Kvita, který utekl na chvíli z práce, aby si se mnou zabrnkal. A tak jsem místo sebe Radimovi nabídl Jindru a toho okamžitě vzali. Zhruba po roce se kapela PROTO rozpadla. Radim se to nějak dozvěděl a tak mi znovu zavolal a já podruhé už jeho nabídku přijal. Vašek tam původně se mnou moc nechtěl, ale já jsem ho zaplať pánbů ukecal (smích).

První singly z roku 1983 jako „Kamaráde na pomoc tě volám" nebo „Zítra, zkrátka příště" ještě pokračovaly v duchu starého hardrocku, který hrával původní CITRON v čele s Petrem Michalíkem a Vladimírem Kubalou, ale záhy jste začali velmi rychle přitvrzovat směrem k heavy metalu. Přišlo to samo, nebo jste to nějak plánovali ? Je totiž obecně známo, že heavy metal se netěšil přílišné oblibě tehdejších úřadů...

Přiznám se, že se mě původní styl CITRONU ani trošku nelíbil. Prostě to nebyla moje krevní skupina. Cítil jsem muziku úplně jinak. Chtěl jsem hrát hard rock, tenkrát se tomu říkalo heavy metal. Mám pocit, že toto přitvrzení muziky bylo hodně mým přičiněním. I když už tenkrát kluci natočili jednu převzanou věc od Judas Priest (V tu ránu – pozn. autora).

V roce 1985 jste nahráli první metalové album v Československu „Plni energie",které vyšlo o rok později u Supraphonu. Nahráli jste také anglickou verzi, která vyšla v Západním Německu. Byly s vydáním obou verzí problémy ? Jak obě desky vznikaly ?

Já myslím, že nějaké větší problémy s tím nebyly. U všech kapel tenkrát za komunistů musely projít texty, ale s muzikou jsme problémy neměli. S texty to řešil Radim. Točili jsme v Praze v Mozarteu a už tenkrát s náma začal spolupracovat producent Honza Němec. Vzpomínám si, jak jsme s Jindrou přes půl Prahy tahali tabule skla a odrazem se pak točily takové ty ostřejší řinčivé zvuky kytar. Shořely nám při tom dva Marshall boxy. U anglické verze nám pak s textama pomáhal Ondřej Hejma jako poradce angličtiny.

Tenkrát jste hrávali také v Západním Německu. Plánovali jste dokonce společné koncerty s ACCEPT, které ale nevyšly. Jak se povedlo heavy metalové kapele z východu dostat v té době na západ ?

Jéžíš... tak to vůbec nevím, tenkrát to šlo přes Honzu Němce a Radima Pařízka, kteří to všechno vyřizovali, takže to je spíš otázka pro ně, jak se jim to povedlo. Ale určitě s tím byly malinko problémy, jako u všech kapel, které se v té době snažily dostat na západ. Můžu ti říct, že jsme tomu uvěřili až po překročení německé hranice. Ještě v autě jsme otevřeli láhev šampusu.

V Německu proběhlo turné s dívčí kapelou Rosy Vista, které pak pokračovalo u nás.Tenkrát jste odehráli spoustu koncertů před plnými sály, prodali kolem půl miliónu nosičů,,Plni energie". V anketě Zlatý Slavík jste obsadili druhé místo za Elánem a dostali se mezi čs. elitu. Řekni, jak jste snášeli tak obrovský nárust popularity ?

Co já vím, tak CITRON byla kapela úplně normálních obyčejných kluků a nás se to vůbec nijak nedotklo. My jsme z toho měli spíše legraci, brali jsme všechno s humorem a strašně jsme si to užívali. Hráli jsme muziku, která šla ze srdce, nic jsme nemuseli zahalovat do nějakých kabátů. Určitě nás to nepoznamenalo tak, že bychom se začali chovat nějak jinak. Možná jsme vypili více rumu (smích).

Pak přišel pro CITRON velký zlom a to doslova. Standa Hranický si totiž v únoru 87 po koncertě v Bratislavě zlomil nohu a byla z toho dlouhodobá marodka. Tudíž pauza, kterou si rozjetá profi kapela nemohla dovolit. Jaké byly Vaše první úvahy ? Počkat na Standu nebo vzít nového zpěváka ?

Vzpomínám si, že Standa už předtím naznačil, že je z neustálého koncertování unavený. Přece jen jsme hodně cestovali a měl snad i nějaké problémy v rodině. Připadal nám v té době úplně bez energie. To nám dalo impuls k tomu, abychom začali přemýšlet o něčem jiném.

Láďu pro Citron údajně objevil Jindra Kvita, který se byl podívat na koncert VITACITU v Novém Jičíně. Jak zapůsobil tehdy Láďa na Tebe ?

No ono to bylo trošku jinak. My jsme o Láďovi věděli všichni. Na jedné zkoušce u Radima jsme točili nějaké věci a začali se bavit o tom, kdo by nazpíval další desku, kdyby Standa s námi nejel dál a přišla řeč na Láďu Křížka. Byla to náhoda, že dva dny po tom hrál VITACIT u nás v Novém Jíčíně. Byli jsme se na něj s Jindrou podívat a nabídli mu spolupráci.

Radim Pařízek mi kdysi vyprávěl, že původně měl Láďa přijít jen na záskok, ale měl prý na koncertech takový úspěch, že prostě nešlo takového zpěváka nevzít.

Možná to tak nějak bylo...Láďa si zkusil ve studiu nazpívat pár písniček. Byla to velká změna a Láďa u nás zůstal.

Každopádně výměna zpěváka musela být hodně citlivá záležitost i s ohledem na to, že po Standově uzdravení proběhlo několik koncertů společně s oběma zpěváky.

To určitě ! Výměna byla těžká. Fanoušci se rozdělili na dva tábory. Jedni oslavovali příchod nového zpěváka a druzí se dožadovali návratu Standy. Společné koncerty byly tak pokus spojit oba tábory fanoušků. Ono to ale se dvěma zpěváky dohromady dál nešlo a museli jsme se rozhodnout. Čekala nás další deska, na které jsme chtěli přijít s něčím novým a z Ládi byla cítit velká energie.

Začalo natáčení Radegasta, který vyšel v březnu 1988 a už dříve vydané singly naznačovaly další pořádný skok k ještě říznějšímu heavy metalu. Jak probíhalo celé natáčení a proč na desce chyběly skvělé pecky,,Kráska a Radegast"a ,,Sedm životů" ?

Snad proto, že bylo dost materiálu a tyhle věci vyšly předtím na singlech. Tenkrát u toho byl znovu Honza Němec a Radegasta jsme natáčeli u Radima v bytě v Ostravě - Přívoze. To byl hrozný kravál, museli jsme zabarikádovat celý byt a ani nevím, jak to tenkrát Radim skoulel se sousedama, protože to byl opravdu šílený kravál (smích). Vím, že byly matrace na dveřích a Marshally na sobě a strašně jsme do toho řezali. Byla tam ale v každém případě dobrá, taková undergroundová atmosféra.

Znovu vznikla také anglická verze, která už se svou kvalitou mohla klidně rovnat západoněmeckým kapelám. Zaznamenali jste s ní na západě nějaký ohlas ?

Natáčelo se v Německu v Hildesheimu u Honzy Němce a myslím, že deska měla velmi dobrou kvalitu. Prodal se tam slušný počet nosičů a na základě toho jsme odjeli německé turné.

Rok 1988 byl pro CITRON asi úplný vrchol: přes 300.000 prodaných desek Radegasta, první místo v anketě Zlatý Slavík, spousta koncertů nejen u nás, v Rusku a Polsku, ale také v NSR, často i vystupování v televizi. To vše se ale podepsalo na vztazích v kapele, které začaly povážlivě skřípat. Co se dělo ?

To je složité (smích). Začaly přibývat starosti, protože udržet se na špici znamenalo spoustu starostí a tvrdé práce a tím vznikalo napětí v kapele. Začal se objevovat ve větší míře alkohol a já jsem se rozhodl, že už nechci v CITRONU dále hrát. Stalo se to po jednom velkém koncertě někdy na jaře 1989 v pražské sportovní hale v Holešovicích, která byla úplně plná a dva členové – nebudu jmenovat, ale Láďa to nebyl (smích) – se notně posilnili alkoholem. Tenkrát to dopadlo tak, že díky tomu, že fanoušci znali a zpívali naše písničky a nemuseli jsme to všechno zahrát, tak to nebyl totální průser, ale moc tomu nechybělo. A já jsem se tenkrát rozhodl, že to takhle dál nejde. Láďovi důvody byly podobné, navíc jsme nesouhlasili se směrem jakým se začal CITRON ubírat. Třeba skladby Uragán, nebo Svět patří nám jsem přímo nesnášel a vůbec se mi je nechtělo hrát.

Na jaře 1989 jste začali připravovat desku „Vypusťte psy!", natočili pracovní demo, ale stihli realizovat už jen singl Uragán / Svět patří nám. Uragán se stal okamžitě hitem, ale v podstatě byl labutí písní nejskvělejší éry CITRONU. Neměli jste s Láďou obavy, že se nemusíte po odchodu z CITRONU znovu prosadit ? Přeci jen bylo ještě pořád před revolucí a nové kapely to neměly vůbec jednoduché.

My jsme na to vůbec nemysleli a nekalkulovali. Tenkrát mi Láďa pustil nějaké čtyři demosnímky. Byly to tak silné melodie, že jsem byl přesvědčený, že to bude bomba.

U těch Vašich odchodů dodnes nemá spousta fanoušků úplně jasno. Vím, že jsi odešel až nějaký čas po Láďovi a odehrál i nějaké koncerty s novým zpěvákem Tiborem Šándorem. Znamená to, že jsi pořád ještě s odchodem váhal ? A jak fanoušci na těchto koncertech nesli fakt, že už tam Láďa není ?

Ne, to určitě ne. Byl jsem požádán abych to dohrál, tak jsem vyhověl. Koncerty bez Ládi se odehrály na Slovensku, a tam byli na nového slovenského zpěváka zvědaví. Tibor zazpíval dobře, fanouškům se líbil, pouze jen několika jsem musel odchod Ládi objasňovat.

Tenkrát se jméno CITRONU spojovalo často také se zpěvačkou Tanjou. Nahrál jsi kytary také na její debutové album ?

(tady se Jarda dlouze zamyslí) Myslím si, že ne. Nevzpomínám si, ale asi ne. Mám dojem, že tam snad nahrával Dodo. Nahrál jsem jen duet Tanji s Láďou „Kam jen jdou lásky mé".

Mezitím už od léta Láďa začal připravovat k životu KREYSON. Kdy přibližně Tě oslovil a jak se ti tento projekt zamlouval ?

Začali jsme to připravovat v létě a někdy na podzim kolem revoluce jsme už zkoušeli v Praze. A jak jsem už odpověděl předtím, ty demáče mne velmi zaujaly.

Poprvé jsem uslyšel Vzdálenou někdy z kraje léta 1990. Byla to ta první verze, ke které jste natočili klip a stala se okamžitě hitem. Později se stala skladbou roku a rozhlasové hitparádě Formule Pop vládla snad přes rok. Tušil jsi při jejím zrodu, že bude mít takový úspěch ?

Tušil ! (smích) Vzpomínám si, že jsme ji měli zhruba nachystanou a přijeli jsme do Německa natáčet a já jsem pořád nevěděl jaký ta písnička bude mít začátek. Tehdy se mi dostalo do ruky sólové album Johna Sykese a tam byla písnička kde hrálo snad třicet tisíc kytar a takové zvláštní motivy. To mně inspirovalo k úvodu té písničky a vlastně k těm úvodním harmoniím. Pak jsem pustil producentovi demáč, který jsem měl natočený na čtyřstopáku a ten tím byl nadšen.

V prosinci 1990 vyšel konečně Váš debut „Anděl na útěku" a hned se stal zlatým. Mohl bys přiblížit jak deska vznikala ? Jak probíhalo její nahrávání ?

Zkoušeli jsme v Praze a dlouho jsme neměli basáka až jednou Láďa přivedl Karla Adama, kterému jsem furt říkal Adame a ten se na mně škaredě díval. Až na konci zkoušky jsem zjistil, že se jmenuje křestním Karel (smích). Sestava už tedy byla kompletní a Honza Němec jezdil za náma z Německa a byl tak vlastně u zrodu té desky. Také jsme mu posílali demáče a tak postupně deska vznikala. Měli jsme zkušebnu v Praze a musím poděkovat některým lidem, že nám to tenkrát umožnili. Bohužel už si na všechny nevzpomínám, ale hrozně moc nám pomohli. Pak jsme to natočili v německém Hannoveru.

Start měl KREYSON přímo raketový, zatímco CITRON prožíval krizi. Jaký to byl pro Tebe pocit, když Vám s Láďou někteří lidé po odchodu z CITRONU předpovídali těžký život ?

Já osobně jsem rozhodně neměl pocit nějaké satisfakce. Spíše mi bylo líto, že to odnesl CITRON. Opravdu mi to bylo líto.

Rozjelo se na naše poměry monstrózní turné s propracovanou scénou a plné haly, ale také první změny v sestavě. Odešel bubeník Robert Vondrovic a rok po něm kytarista Daniel Krob. Oba postupně nahradili Dan Hafstein a Libor Matějčík z Motorbandu. Jak se ti s nimi hrálo ?

Kluci byli výborní hráči a byl to zase posun kupředu. Tahle sestava byla tehdy asi nejsilnější.

V roce 1991 byl Láďa a KREYSON v asi největším kurzu. Točili jste jeden klip za druhým, hráli spoustu vyprodaných koncertů a vyhrávali rozhlasové hitparády. To muselo být pro Vás jako v rockovém nebi. Jak sis to tenkrát užíval ?

Já jsem takový člověk, že to zas tak moc neprožívám (smích). Někdy se mi zdálo, že už je toho hodně, měl jsem pocit, že už jsem možná i trochu unavený. Bylo toho najednou tolik, ale v každém případě to bylo příjemné.

V září vyšla sólová deska Ládi „Zlatej chlapec" plná skvělých hitů. Nemáš pocit, že některé hity jako „Nech mě snít", „Den za dnem" nebo „Oběti slávy" měly být spíše na druhé desce KREYSONU ?

No já si myslím, že měly ! Zlatej chlapec byl sice dobrý počin, ale malinko to zabrzdilo KREYSON, protože jak už jsi řekl, spoustu těch nápadů mělo být na další desce KREYSONU. První deska byla totiž suverénně nejlepší, nacpaná hitama a Zlatej chlapec za ní moc nepokulhával. Takže si myslím, že kdyby to bylo pokračování KREYSONU, tak by jsme možná tehdy hráli ještě déle.

Na podzim 1992 vyšli „Křižáci" na kterých jsi nahrál všechny kytary. Na desce bylo překvapivě hodně rychlých skladeb. Jak hodnotíš tuto desku ty ?

Pro mě byli „Křižáci" zase jakoby vývoj KREYSONU. Posunulo se to zase někam dále a i když to neznělo zase tak hitově, myslím si, že to byl určitě krok dál. V každém případě si myslím, že úplným vrcholem v tom vývoji byla deska „Zákon džungle". A i když neměla takový hitový potenciál, pro mě ta deska znamená strašně moc.

Anglická verze „Crusaders" měla pozitivní ohlasy také v Japonsku. Proč se plánované koncerty v „zemi vycházejícího slunce" nakonec neuskutečnily ?

To je opět spíše otázka na producenta Honzu Němce. Vím, že to řešil s firmou Tommü, ale opravdu nevím, proč z toho nakonec sešlo.

V témže roce jsi nahrál také desku s kapelou FUNNY, kde kromě Tebe a Hafa hráli kluci z CITRONU v čele se zpěvákem Fany Michalíkem. Podle mě deska obsahovala skvělé skladby. Proč se nechytla ?

Myslím, že tehdy nebyla ta správná doba na tuto desku. Možná, že kdyby přišla později, kdy začal být v módě takový ten „hospodský" rock alá KABÁT, tak si myslím, že by se chytla.

V roce 1993 kdy jste dojížděli turné ke „Křižákům" jste zaznamenali pokles návštěvnosti na koncertech. Vzpomínám si, jak v květnu v Bohumíně na Vás přišlo nějakých 50 lidí. Čím jste si vysvětlovali takový úbytek ?

Tak na to dokážu jen těžko odpovědět. Možná to bylo také tím, že trendy v muzice se začaly měnit a takový ten melodický hard&heavy rock nebo metal prožíval krizi nejen u nás, ale v celém světě. Začal se hrát spíše takový ten Nirvanovský rock a my jsme možná měli i pocit, že lidé jsou už KREYSONU přesycení, protože jsme tenkrát hráli opravdu hodně často.

Na další Láďově sólovce „Klíč k mé duši" byly skladby z Láďova působení ve VITACITU, které nahráli Luděk Adámek a Pavel,,Kuře"Hejč, ale také dvě nové sklady. Nahrával jsi je Ty ?

Kromě písniček Vitacitu samozřejmě všechny.

Ještě v témže roce vyšlo další album KREYSONU „Elixír života". Podle mě je to dobrá deska, ale stylově by se určitě více hodila jako další Láďovo sólové album. Podílel ses nějak na jejím nahrávání ? Většinu kytar nahrával Petr Henych, proč ?

Protože Láďa se rozhodl udělat desku s úplně jinýma muzikantama. To je otázka spíš pro něj. Asi chtěl aby to znělo jinak, aby to mělo jinou náladu. Já fakt nevím. Já jsem tam natočil jen asi tři, čtyři sóla.

V té době jsi nahrával také v Německu desku pro zpěvačku Juttu Weinhold (Zed Yago, Velvet Viper) a sólovou desku Fanyho Michalíka, kterou jsi i produkoval. Jaké to byly pro Tebe zkušenosti ?

Byla to určitě obrovská zkušenost. U Jutty Weinhold jsem dělal z 80% veškerou muziku já, protože Jutta měla připravené jen melodie zpěvu. Takže kytarové rify, harmonie, sóla – to všechno jsem musel vymyslet já a asi 20% dělal majitel studia Kalle. Bohužel pro mne, to tenkrát dopadlo tak, že vyšla deska a když jsem se podíval na její obal, tak jsem tam byl uveden v pozadí jen jako řadový muzikant. Praštil jsem s ní do koše, jak mě to naštvalo. Ale hned zase vytáhl (smích). U sólové desky Franty Michalíka to byla pro mne první zkušenost s produkcí a dnes už bych věděl přesně, jak to správně udělat. Muziku jsem dělal s Frantou napůl, hlavně harmonie a aranže. Bohužel jsem to měl v uších trochu jinak než to nakonec dopadlo. Zřejmě by bylo lepší, kdyby to někdo nahrával a já to mohl poslouchat a řídit. Bylo toho strašně moc najednou a původní demosnímky zní stokrát líp než konečná nahrávka.

Přišel rok 1994 a s ním překvapivý comeback CITRONU i s Tebou a Standou Hranickým v sestavě. Jak se to seběhlo ? Kdo přišel z myšlenkou návratu legendy z dob „Plni Energie" ?

Už přesně nevím čí to byl nápad, ale tenkrát na Vánoce 1993 jsme se všichni sešli v kavárně Praha v Novém Jičíně a začali jsme to probírat, že to dáme dohromady, protože KREYSON ani CITRON tehdy moc nefungovaly a bylo třeba něco dělat. Byla to taková spontánní reakce na to všechno. {mospagebreak}

KREYSON tenkrát vystupoval jen příležitostně a někteří fanoušci si dokonce mysleli, že se rozpadl. Znovu se obměnila sestava, přišel Vítek Fiala a Karel Schürer. Měli jste ještě chuť mašinu jménem KREYSON znovu rozjíždět ?

Tak chuť určitě byla, ale bohužel to nedopadlo tak, jsme si to představovali. Nebylo to asi úplně správně sladěno.

V roce 1995 poněkud v tichosti vyšla deska „Zákon džungle", podle mě druhá nejlepší po „Andělovi". Deska vyšla u malého vydavatelství Happy music. Jak hodně ses na ni podílel ?

Opět jsem ji nahrál celou sám, protože Petr byl tehdy na dovolené a když se vrátil, tak už se nestihl připravit a tak jsem se musel naučit všechny party já. Podle mě je to druhá nejlepší deska KREYSONU. O tom už jsem vlastně před chvíli mluvil.

Následující koncerty však měly většinou slabou návštěvnost také vlivem mizerné reklamy a propagace desky. Například já jsem se o jejím vydání dozvěděl až téměř s ročním zpožděním. Proč jste nejezdili v té době hlavně festivaly ?

Proč jsme nejezdili festivaly to fakt nevím, ale určitě tím hlavním důvodem bylo to, co jsi řekl, ale taky hrál roli fakt, že ta deska neměla ten správný komerční dopad. Bylo to už „hodně muziky" a málo hitů. Bral jsem to tak, že to byla muzika pro fajnšmekry. Už to prostě nebyl „Anděl".

Poslední koncerty KREYSONU už byly asi hodně smutné. Jak jste to tenkrát ukončili ? Řekli jste si: „tak a teď si dáme pauzu" nebo „definitivně končíme" ?

Myslím, že to byl definitivní konec, protože koncert před posledním ohlášeným koncertem, který neproběhl, jsme hráli už v podstatě na tancovačkové zábavě a Láďovi se to nelíbilo, protože chtěl, aby to mělo nějakou vyšší úroveň. A tak se rozhodl v podstatě ze dne na den, že to ukončí. No a na ten poslední ohlášený koncert jsem se rozjel už jen já sám, protože jsem o tom vůbec nevěděl. Volal jsem tehdejšímu manažerovi v kolik tam mám být a on mi říká: A ty to nevíš ? Láďa to skončil ! Takže jsem byl vlastně poslední, kdo se dozvěděl, že KREYSON skončil. Už jsem seděl v autě a jel jsem tam sám.

S CITRONEM jsi pak nahrál desku Best off a jezdili jste hlavně po festivalech. Nestýskalo se Ti celou tu dobu po KREYSONU ?

Už mi to ani nebylo líto, protože Láďa tenkrát dělal různé svoje projekty a říkal jsem si: „Tak už na to stejně kašle". Určitě jsem na tu dobu vzpomínal rád, ale nijak jsem nebrečel. Chtěl jsem hlavně hrát a tak jsem hrál s CITRONEM. Byl jsem také trošku naštvaný a mrzelo mě, že jsem se to nedozvěděl od Ládi jako první.

V roce 1997 přišla velká rána. Zákeřné nemoci podlehl Tvůj kamarád a dlouholetý kytarový parťák Jindra Kvita. Jak ses s tím vyrovnával ?

Já nevím, jestli to mám vyprávět, jak to všechno probíhalo. Bylo to docela tvrdé ! My jsme měli natáčet a Jindra nemohl. Mě to zasáhlo stejně jako ostatní kluky. V poslední fázi Jindrovy nemoci jsem byl měsíc v Americe na mistrovství světa s reprezentací v muškaření. Před odjezdem jsem byl u něj doma a jeho žena mi říkala, že Jindrovi není dobře, že mne zdraví a že se mám stavit až se vrátím z Ameriky. No a když jsem se vrátil, bylo po všem. Byla to pro mne velká rána. Měli jsme roztočenou desku „Best off" a nikomu se nechtělo do dalšího natáčení. Dva roky se nic nedělo. Potom Vašek, který byl Jindrovi nejvíce nablízku, řekl, že si Jindra moc přál, ať tu desku co nejdříve dokončíme. Tak jsme sebrali síly a desku dotočili.

Zatímco Ty jsi nadále fungoval s CITRONEM, Láďa postavil se svým bráchou Mirkem popový projekt DAMIENS. Fanoušci KREYSONU tím ale nebyli zrovna moc nadšeni. Jak jsi tento projekt vnímal Ty ?

Já jsem věděl, že Láďa chystá projekt DAMIENS, ale ten měl původně vypadat trochu jinak. Měla to být skupina, které by Láďa dělal kromě zpěváka i producenta. Vím, že mi to i nabízel jestli bych do toho nešel, ale když jsem slyšel ty písničky tak jsem byl z toho poněkud rozpačitý. Já jsem nevěděl jestli to myslí vážně a proč to dělá, protože jsem byl přesvědčený, že Láďa bude vždycky dělat rockovou muziku. Ale tím to nechci nijak zatracovat. Láďa udělal prostě popík a to dobrý popík a dlouho se tím živil. Já bych to ale nedělal (smích).

V roce 2001 došlo k velkému překvapení: CITRON se dal dohromady s Láďou a nahráli jste desku „Síla návratů" s nádhernou titulní skladbou. Jak k tomuto spojení došlo a kdo s tím nápadem přišel ?

Tak to nevím, nejspíš asi Radim Pařízek. Byl jsem rád, že se něco děje, protože KREYSON nefungoval. A tak jsem byl rád, že dojde zase ke spojení Ládi a bigbítu. Trošku jsem tomu nevěřil, že se dokáže vrátit, protože dlouho bigbít nezpíval, ale docela jsem byl překvapený jak skvěle to nazpíval. Tehdy mne Láďa pozval ať k němu přijedu a dotočím nějaké kytary a nakonec to dopadlo tak, že jsem to přetočil celé úplně znova, kromě pár partů, které se použily ze starých nahrávek.

Odjeli jste turné, s písní ,,Síla návratů" vystoupili v televizi Nova, ale pak se v tichosti zase s Láďou rozešli. Proč nedošlo k další spolupráci ?

To jsou otázky spíše na Láďu, protože nevím jak ta spolupráce měla nadále vypadat. Jestli to opravdu nebylo jen na tu jednu desku nebo jestli to Radim s Láďou probíral co bude dál ? To šlo mimo mne.

V roce 2004 jsi měl možnost odehrát několik koncertů s CITRONEM v USA. Jaký to byl pro Tebe zážitek a jak Vás tamní fandové přijali ?

Většinou jsme hráli pro české fanoušky – krajany, kteří pozvali své přátelé Američany. Všechny koncerty proběhly výborně a po koncertech za námi fanoušci přišli a vzpomínali, jak nás poslouchali a chodili na naše koncerty, když ještě žili v Čechách. Bylo to velice příjemné.

V loňském roce začal Láďa s Reddym jezdit akustické turné především s písněmi KREYSONU. Začal jsi už nějak tušit, že by mohlo dojít ke comebacku ?

Začal, protože původně jsem tuto akustickou verzi s Láďou připravoval. Při natáčení jsem si však uhnal díky špatnému nástroji lehčí zánět šlachy a skoro rok jsem potom nemohl pořádně zmáčknout kytaru. Takže to šlo k ledu a potom asi za půl roku mi volal Láďa, že to natočí s Radkem, protože je třeba to udělat. {mospagebreak}

Kdy Tě Láďa oslovil a jak jsi vnímal konkurz ? Tvůj návrat totiž nebyl do poslední chvíle jasný.

Láďa se mě zeptal, jestli mám chuť znovu hrát v KEYSONU s mladšíma klukama, a že to chce dělat naplno. A tak jsem řekl, že jo (smích).

Přiznám se, že i já jsem vnímal Tvůj návrat poněkud skepticky. Z posledních vystoupení CITRONU jsem měl totiž dojem, že Tě už hraní tolik nebaví. Jak moc jsi Ty sám chtěl ?

Já jsem si vždycky přál umřít s kytarou v ruce. Když mi to Láďa nabídl, tak jsem to bral jako další impuls, protože CITRON nefunguje úplně naplno. I když máme rozdělanou spoustu písniček a pořád se něco děje, tak je velký problém se sejít. Kluci se dnes totiž neživí jen muzikou. A protože chci umřít s tou kytarou v ruce (smích), tak jsem to vzal s radostí a nadšením. Navíc jsem už věděl, kdo v novém KREYSONU bude hrát.

Kromě KREYSONU a CITRONU hraješ také ve dvou dalších kapelách: KANON a AXIS MAGNA. Můžeš je fanouškům více přiblížit ?

KANON je kapela, kde hrajeme až na pár vlastních věcí především převzaté písničky od DEEP PURPLE, RAINBOW nebo JUDAS PRIEST. Takže spíše takové ty hitovky od starých hard rockových kapel. AXIS MAGNA je už trošku hudebně složitější. Hrajeme dvě převzané věci od EXTREME, ale hlavně vlastní věci. V kapele zpívá Víťa Kula (ex-TARANTULA) a hrají v ní další známí přerovští muzikanti. Vážím si toho, že jsme dokázali dát dohromady asi devět vlastních věcí, ale prosadit se s touto náročnější muzikou bude složitější.

Je o Tobě všeobecně známo, že jsi vášnivý rybář a že se dokonce rybaření, respektive ,,muškaření" věnuješ závodně. Ale málokdo ví, že vlastníš titul mistra světa i Evropy. Jak to vedle hraní všechno stíhaš ?

Teď bych to stíhal, ale dnes už nezávodím. Když jsem závodil, bylo to docela složité. Zahrnovalo to spoustu volného času a tréninků. V době slávy KREYSONU nebo CITRONU jsem si ale naštěstí mohl dovolit měnit termíny koncertů, takže to nějak skloubit šlo. Ale stálo to zato. Díky muškařině jsem procestoval půl světa.

Jeden čas jsi taky pracoval v rockovém rádiu Hey jako dramaturg. Proč jsi musel skončit ?

Ono je to trošku složitější. Ale v podstatě rádio HEY přešlo pod Prahu a ti si dosadili své lidi.

Tvůj syn hraje 1. hokejovou ligu. Nemrzí Tě trochu, že není taky muzikant ?

Občas mi šáhne na kytaru špinavýma rukama (smích) a zkouší METALLICU nebo AC/DC. Má hudební vlohy, ale jsem rád, že hraje hokej. Jsem na něj pyšný. Letos se zúčastnil MS 20 ve Švédsku a byl mezi třemi nejlépe oceněnými hráči českého týmu.

Vraťme se ještě zpátky k CITRONU. Kdy už konečně vyjde nová deska ? Nemyslíš, že je nejvyšší čas vydat něco nového, než hrát pořád dokola 20 let staré věci ? Nebojíš se, že to fanoušky za chvíli omrzí ?

Zatím nám ještě žádný fanoušek kromě tebe nevynadal (smích), ale už něco chystáme. Jak už jsem řekl dříve, je pro nás opravdu velice těžké skloubit čas všech a sejít se.

Za pár dní oslavíš významné životní jubileum. Když se podíváš zpětně za víc jak 30 let Tvé bohaté kariéry, je něco čeho bys dnes s odstupem času litoval, nebo udělal jinak ?

(Tady se Jarda opět dlouze zamyslí). Litoval - to asi ne. Nejvíce mě vždy mrzely rozchody kapel. Ale v životě už to tak chodí, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Sleduješ současnou naši rockovou scénu ? Je nějaká kapela, která by Tě v poslední době zaujala ?

Není ! (smích). Jóóó vlastně, .......... Raději ne, samochvála smrdí !!!

Co například říkáš úspěchu KABÁTU a že jsou vlastně už 13 let na špici rockové scény ?

KABÁT se mi rozhodně líbil mnohem víc ve svých začátcích, než jejich současná tvorba. Určitě na svých prvních deskách byli originálnější a spontánnější, než teď. Je až s podivem, jak dlouho se drží na první příčce popularity. Určitě k tomu přispěla i absence další výrazné rockové kapely v naší zemi a také zřejmě kvalitní promotion.

Když máš doma chuť pustit si nějakou muziku. Co si rád poslechneš ?

Kromě těch starších mých oblíbených kapel u kterých jsem začínal jsou to především kytaristé jako Richie Kotzen (ex-POISON, MR.BIG), Andy Timmons, Joe Satriani nebo Steve Vai.

Prozraď jaký používáš pódiový aparát a jaké kytary jsou Tvé oblíbené ?

Mám Bognera Shivu, Marshalla osmistovku a Efekt Booster Distortion od firmy TC electronics a Lexicon MX400. Momentálně vlastním osm kytar, z nichž nejoblíbenější je stará červená ESP a nová kytara (Peavey EVH) vyrobená M.Kaiserem z Ostravy.

Teď bych Ti rád předložil pár jmen výborných kytaristů a chtěl bych slyšet Tvůj názor na jejich hru:

John Sykes (ex-WHITESNAKE):

Absolutní špička! Z toho jsem kdysi vycházel a hodně mne inspiroval v období desky „Anděl na útěku".

Michal Pavlíček:

Výborný, všestranný kytarista.

Petr Henych:

Talentovaný kytarista, který na sobě bude ještě určitě hodně pracovat.

Andonis Civapulos (ex-Věra Špinarová):

Vynikající kytarista, mému srdci nejbližší. U nás zdaleka nedoceněný. Je škoda, že s poklesem popularity Věry Špinarové brzy opustil naši hudební scénu. Dnes by u nás neměl konkurenci. Je jediný, v jehož rukách zní kytara jako těm klukům za velkou louží.

George Lynch (ex-DOKKEN, LYNCH MOB):

Má zvláštní styl, velmi osobitý, ale pro mne trošku málo přehledný.

Miloš Doležal:

Výborný kytarista. Slyšel jsem jeho sólovou desku, kde je spousta dobrých nápadů. Kdybych to já, jako producent mohl ovlivnit, tak bych ji ale pojal trochu ,,komerčněji".

Yngwie Malmsteen:

Toho jsem kdysi mohl poslouchat i půl roku v kuse, ale pak mně to úplně přešlo. Etudy hrané v šílené rychlosti mému srdci neladí. Jinak třída.

Eddie Van Halen:

Hvězda, kterou si můžu poslechnout kdykoliv a kdekoliv.

Na závěr mi dovol jednu otázku na tělo: která kapela je pro Tebe více srdeční záležitost ? CITRON nebo KREYSON ?

Tak to je opravdu zákeřná otázka (smích). Obě tyto kapely byly a jsou mou srdeční záležitostí.

Rockline