A+ R A-

Rozhovor s Vaškem a Standou

standa_a_vasek2 A je tu opět další rozhovor. Před Silvestrem 2007 jsme navštívili Vaška na jeho ranči v Teplicích nad Bečvou, kde již léta žije a provozuje útulný penzion. K naší radosti jsme zde potkali také bývalého zpěváka CITRONU Fanyho Michalíka a bubeníka Pavla Pulkerta, kteří v současnosti hrají s Vaškem v kapele FUNNY. Později dorazil také Standa Hranický a tak jsme oba členy CITRONU podrobně vyzpovídali.

Vašku, Tvoje hudební kariéra je dlouhodobě spojena s Jardou Bartoněm. Hráli jste spolu v několika kapelách už od střední školy. Jak Ti bylo, když Jarda v roce 1989 CITRON opustil a odešel do KREYSONU?

Bylo to samozřejmě velmi těžké období pro CITRON i pro mne osobně, protože jsem v té době dost těžce propadl alkoholu a myslím si, že kluci tak měli důvod pro to, aby si založili novou kapelu. Na druhé straně si myslím, že už když Láďa Křížek do CITRONU přišel, tak měl v hlavě od začátku svůj vlastní projekt a měl v plánu, že CITRON pro něj bude jen přestupový můstek, jak si udělat jméno a svou vlastní kapelu. Stáhl pak sebou i Jardu Bartoně, který je klíčovým hráčem CITRONU a společně s Jindrou Kvitou tvořili charakteristický zvuk kapely. Tenkrát se bohužel alkoholu chytil i Jindra a nejhorší bylo, že jsme si ani neuvědomovali, že s tím máme velký problém. Jardovi to samozřejmě vadilo a tak se rozhodl odejít za Křížkem. Samozřejmě to mohlo přijít i mimo to, kdybychom s Jindrou nepili, protože jak říkám, Láďa měl podle mne od počátku v hlavě svůj vlastní projekt a byl navíc úplně jiný než my, což se postupem času projevovalo stále víc. Myslím, že změna zpěváka byla velmi zásadní chyba, protože když si Standa tenkrát zlomil nohu, tak jsme ho v podstatě odkopli a dodnes se mu za to nikdo pořádně neomluvil. Tímto se mu tedy omlouvám.

Myslíš si, že v tom mohl hrát roli i věkový rozdíl mezi Vámi a Láďou, že jste si dost dobře nerozuměli?

Určitě. Láďa chtěl dělat také trochu jinou muziku a myslím si, že nedělalo vůbec dobrotu, že jsme netvořili společně, protože Láďa si začal zvát na demosnímky Dodo Doležala, který s CITRONEM neměl vůbec nic společného. Později jej začal využívat také Radim a i když ve světe je běžné, že si kapely najímají jiné muzikanty, kteří za tebe natočí desku, tak tohle začalo dělat obrovsky zlou krev v kapele a tím vlastně začaly ty rozbroje. Dá se říct, že všichni byli proti všem a nikdo s nikým. Bohužel musím konstatovat, že ty vztahy nejsou úplně vyřešeny dodnes. Ale na druhou stranu abych byl spravedlivý, tak nemůžu toto období pouze hanit. Myslím si, že s Láďou jsme udělali výbornou desku a užili jsme si také hodně dobrých chvil, srandy a úspěchů. Triumf v soutěži Zlatý Slavík byl z velké části také jeho zásluhou.

Neuvažovali jste tenkrát, že by jste třeba vzali zpátky Standu? Přece jen byl stále u fanoušků oblíbený a známý.

Možná nás to i napadlo, jenže deska "Vypusťte psy!" byla tenkrát rozpracovaná a postavená na hlasu Ládi Křížka, takže jsme spíš hledali typově podobného zpěváka. Standa byl přece jen stylově úplně někde jinde a navíc s muzikou tenkrát nadobro skončil. Doufám, že tuto chybu napravíme dnes a konečně uděláme se Standou plnohodnotnou novou desku!

Vrátil bych se ještě k Jardovi. Po vašem rozchodu jste se už za dva roky znovu sešli v kapele FUNNY, která byla s vyjímkou bubeníka Dana Hafsteina složená ze samých členů CITRONU. Jak k tomuto opětovnému setkání došlo?

První rok po rozchodu byl mezi námi ještě jakýsi odstup, takže jsme se vůbec nevídali, ale když jsme s Jindrou Kvitou a Fanym Michalíkem v roce 1991 opustili CITRON i my a nemohli jsme být bez hraní, tak jsme založili svou vlastní kapelu FUNNY a přizvali jsme hráče KREYSONU Dana Hafsteina a Jardu. Samozřejmě, že se tam ale objevil další problém a sice ten, že kluci měli přes šéfa Tommü records zakázáno s námi vystupovat a tím pádem byla kapela odsouzena k zániku. Paradoxem bylo, že za několik let v té kapele kluci pokračovali už bez nás, když předtím tam s náma nesměli hrát.

Pojďme trochu zpátky k desce "Vypusťte psy!". Podle mne to byla výborná deska, ale pořád jste nějak nebyli schopni využít ten obrovský potenciál, který jste měli v sestavě. Kromě Tebe, Radima a Jindry jste měli výborného zpěváka Fanyho Michalíka a excelentního kytaristu Pala Chodelku. Proč myslíš, že jste v téhle sestavě nedokázali pokračovat dál?

Už si to přesně nepamatuji, ale myslím si, že tam byl trochu problém v tom, že kapela už neměla toho správného ducha, jako v období "Plni energie" nebo "Radegasta". Nebyly tam žádné blízké osobní vztahy, takže ti kluci fungovali spíše jako najatí hráči. Taková sestava, která byla v období let 1983-87, se sejde jednou za život. Klín zapadal do klínu a kolečko do kolečka a navzájem jsme se skvěle doplňovali a když někdo z tohoto soukolí vypadne, tak je hrozně moc těžké za něj najít adekvátní náhradu. Samozřejmě, že kluci byli výborní muzikanti, jenže to není všechno. Může se sejít pět skvělých hráčů, ale to ještě nedělá výborně fungující kapelu po všech stránkách.

Kde jste tenkrát objevili pro CITRON Frantu Michalíka?

Já jsem Fanyho víceméně neznal, ale znal ho Jindra Kvita, který ho objevil v jedné novojičínské kapele (METABOX - poz.autora) a přivedl na zkoušku. Ukázalo se, že je pro naše potřeby lepší zpěvák než Tibor Šándor, který měl problémy s hlasem při natáčení desky.

Po rozpadu kapely FUNNY jste s Jindrou založili další skupinu s ne zrovna originálním názvem EXCITRON. V té s Vámi hráli také zpěvák Petr Šiška a bubeník Pavel Pulkert. Hráli jste výborný bluesový hard rock. Jak jste se dali dohromady?

S Petrem Šiškou jsme se znali už dříve, když byl lídrem skupiny Petarda a potkali jsme se na nějakém koncertě, když jsme hráli ještě s Fanym. Myslím, že to bylo zrovna na prvním ročníku Noci plné hvězd v Třinci. Musím říct, že to bylo pro nás plodné tvůrčí období, kdy vznikaly dobré nové skladby a bavilo nás to. Bohužel kapela po čase zanikla, když jsme s Jindrou nastoupili v roce 1994 zpátky do CITRONU.

Jak vznikl tento comeback? Kdo dal prvotní impuls, aby se sešla nejslavnější sestava?

Myslím, že to zorganizoval Radim. Sešli jsme se v Novém Jičíně v hotelu Praha, kde jsme si sedli a řekli, že všechno co se v minulosti stalo hodíme za hlavu. Začali jsme znovu koncertovat a lidi nás přijali, takže jsme pokračovali.

Jenže za třináct let od comebacku jste nenahráli jediné řadové album. Můžeš to fanouškům zdůvodnit?

Bohužel máš pravdu! Řeknu ti popravdě, jak to je. Radim a já podnikáme, což samozřejmě není omluva, ale zabírá nám to spoustu času. Ostatní kluci mají také svoje zaměstnání a starosti a máme obrovský problém se sejít. Nechci to na nikoho konkrétně svádět, ale myslím si, že chyba je v nás všech. Pokud s tím v nejbližší době nic neuděláme, tak by bylo lepší to rozpustit. V současné době už ale máme natočené nějaké nápady, na kterých budeme dál dělat (momentálně jsou kluci s přípravou desky už mnohem dál, rozhovor byl natočen v prosinci 2007 - pozn.autora).

V roce 2001 jste vydali pro mne trochu rozporuplnou desku "Síla návratů". Když pominu fakt, že jsou na obalu zkomoleny názvy skladeb, tak zcela jiné aranže vzaly písním atmosféru a kouzlo, které měly na desce "Radegast". Nemyslíš, že je hloupost neustále předělávat staré věci do nových kabátů a nebylo by lepší investovat tento čas do nových písní ?

Ono to dělají i ostatní kapely, že předělávají staré věci do nových verzí, ale pravda je, že už by jsme toho mohli nechat a soustředit se na věci nové (smích). Co se týče desky "Síla návratů", tak to jde tak trochu mimo mne, protože na tomto projektu se domluvil Láďa s Radimem a natočil to s Jardou a najatými hráči ve svém studiu. Bohužel to dopadlo, tak jak to dopadlo. Ono ani nevadí, že jsem to nenahrál já, ale ve chvíli, kdy tam jsou chyby v lince a špatné tóny, tak při poslechu té desky musím konstatovat, že je to smutný příběh (hořký smích).

Po smrti Jindry Kvity jste vzali do kapely kytaristu z hranické kapely TARANTULA Standu Balka. Proč jste tenkrát neoslovili Libora Kozelského, když byl vlastně v CITRONU už v roce 1991 a stejně pak po dvou letech Standu Balka nahradil?

Tenkrát jsme si na Libora ještě nějak nevzpomněli. I když jsme spolu krátce v CITRONU působili už v roce 1991, tak po našem odchodu s Jindrou a Fanym jsme pak v kapele FUNNY přibrali jako druhého kytaristu právě Standu Balka a rozuměli jsme si. Avšak se Standou Balkem si nějak zase nerozuměl Radim a tak navrhl, abychom nakonec vzali Libora. Teď už je s námi Libor nějakých osm let a myslím, že to funguje dobře.

{mospagebreak}

Jenže po osmi letech s Liborem nemáte jedinou společnou oficiální fotku. Nemyslíš, že je to vůči němu trochu nefér?

Máš pravdu, že je to trochu divné. Původně jsme plánovali, že po Jindrově smrti s námi bude nový kytarista vystupovat spíš jako host s ohledem na uctění Jindrovi památky, ale za těch osm let už je Libor určitě plnohodnotný člen kapely a zaslouží si, aby byl i takhle prezentován fanouškům. Na obalu nové desky tento nedostatek určitě napravíme.

Na jaký hraješ nástroj a jakou používáš aparaturu?

Hraju už mnoho let na Marshall osmistovku, zesilovač i bedna je kytarová a ve studiu používám Ampega. Basu mám už mnoho let Leo Fender GL.

V roce 1987 jste jeli delší turné po zemích bývalé SSSR. Můžeš zavzpomínat na nějaké historky?

No jéžiš, to byla hrůza (smích). Do Ruska nás tehdy vyslal Pragokoncert na zhruba dvouměsíční šňůru a zážitků bylo fakt požehnaně. Vzpomínám si, jak jsme se měli přemístit z jednoho koncertu na druhý, což byla vzdálenost nějakých tisíc kilometrů a na vnitrostátních aerolinkách už nebylo místo. Abychom stihli koncert, tak nám nabídli místo v nákladním letadle s aparaturou. Samozřejmě jsme si koupili do letadla nějaké to pití a seděli jsme v nákladním prostoru, kde byly jenom takové sklápěcí lavičky a hráli jsme karty. Najednou přišli za námi piloti a ptali se, jestli se chceme podívat k nim do kabiny a protože jsem se kdysi na vojně školil na leteckého mechanika stíhačky MIG 21, tak jsem rád souhlasil. A ti piloti mi říkají: No tak když jste byl letecký mechanik, tak to musíte umět i lítat. A já ve svém značně podroušeném stavu jsem přikývl, takže vypli automatického pilota, já jsem za to sedl a s kniplem jsem začal mávat sem a tam. Kluci vzadu jak hráli ty karty, tak začali lítat nahoru a dolů a byla to náramná sranda (smích). Tak jsme se pak v řízení letadla vystřídali celá kapela. Jeden pilot si s náma dokonce cvakl ruské vodky smích).

Jak Vás tam přijali ruští fandové?

Tam jsme byli pro ně v podstatě "západ". I když už běžela perestrojka, tak pořád byla tvrdá železná opona, takže atmosféra byla úžasná. Když jsme hráli v Orientu, tak v jednom městě na fotbalovém stadiónu pro deset tisíc lidí bylo vyprodáno tři dny po sobě. Hráli s námi ruské kapely DIALOG a AFTOGRAF a známý ruský rocker kytarista Kuzmin. V Talinu jsme hráli na obrovském festivalu, kde bylo denně nějakých osmdesát až sto tisíc lidí. Kromě již zmiňovaných ruských skupin tam hrály také finské a americké kapely, skupina zpěváka ze SEX PISTOLS a kytarista GENESIS Steve Hacket. Po koncertě za námi přišel nějaký americký producent a předal nám videokazetu z našeho vystoupení. Bohužel dnes nikdo neví, kde ta nahrávka je a zda ještě vůbec existuje.

Stalo se Vám někdy při vašich cestách po západních zemích, že jste třeba uvažovali o emigraci nebo že vám některý tamní producent či manažer nabízel smlouvu?

První turné po NSR v roce 1986, kdy jsme jeli se Standou asi osm, deset kšeftů po celém Německu bylo poměrně úspěšné i vzhledem k tomu, že předkapelu nám dělala dívčí skupina ROSY VISTA, kde hrála sestra slavných bratrů Schenkerových - Barbara Schenker. Na koncerty chodilo dost lidí, samozřejmě většinou emigrantů, kteří nevěřili, že v Československu existuje taková kapela. Byli jsme pozvaní i na koncert ACCEPT do Duisburgu, kde hráli také UFO a DOKKEN. Mluvili jsme s nimi v šatně a domlouvali jsme společné koncerty, které ale nevyšly. Tenkrát se to Německo začalo docela slibně rozvíjet, v časopise METAL HAMMER naši desku Full of energy ohodnotili velmi slušně, ale celé se to zadrhlo při druhém turné v roce 1989. To už se vědělo, že Láďa a Jarda odejdou a tím se to celé narušilo.

Před léty jste nahráli v ostravském rozhlase Beethovenovu symfonii se symfonickým orchestrem. Kde ta nahrávka skončila a proč upadla v zapomnění?

Nahrávka existuje, dokonce ji mám doma. Původně to mělo vyjít v souvislosti se vstupem Česka do Evropské unie, ale pak to uvadlo na nezájmu firem to vydat. Samozřejmě, že bychom to mohli vydat i sami, ale je tam trochu problém i v samotné nahrávce, protože celý orchestr je o půl doby za námi.

Když jste v roce 1983 nastoupili s Jardou do CITRONU, jak jsi vnímal tu kapelu před vašim nástupem?

CITRON jsem samozřejmě znal, měl docela známé skladby jako Tvých sedmnáct nebo Haló taxi, ale nějak to šlo mimo mně. Ta druhá etapa, kde už byl Standa a Jindra Kvita mně oslovila mnohem víc a v té době vzniklo také několik dobrých písniček, na které by se nemělo zapomenout.

(Zatímco si s Vaškem povídáme tak nás už dlouhou chvíli poslouchá Standa, který si bere slovo)

Stando, jak se ty dnes s odstupem času díváš na to období ohromné slávy, kdy jste vyprodávali haly a vítězili v hitparádách?

Samozřejmě na to vzpomínám jen v tom nejlepším. Byli jsme výborná parta, hodně se zkoušelo a všechno se nám dařilo. Byla to ale také tvrdá dřina. Když jsme zrovna nehráli na koncertě, tak jsme zkoušeli a pořád dokola, takže jsme určitě neměli nic zadarmo. Užili jsme si také spoustu srandy, to by vydalo na celou knihu vzpomínek (smích).

Ve kterém momentě jste se vlastně stali profesionální kapelou, že jste se muzikou začali živit?

Tak já když jsem nastoupil v roce 1982, CITRON už profesionální kapelou byl, takže vlastně okamžitě. Já jsem před svým příchodem do CITRONU zpíval s kapelou MAJESTIC a v podstatě se všemi ostravskými babami (smích). Nejdříve s Marií Rottrovou, pak s Věrou Špinarovou a Heidi Janků (tady se do rozhovoru vloží Vašek s "důležitou" poznámkou: ..."a všechny je i píchal", což vyvolá bouřlivý smích, na to Standa oponuje: "všechny ne!") a už tenkrát jsem se zpíváním živil, což bohužel dnes říct nemůžu (smích). Se zpíváním jsem začínal někdy ve čtrnácti letech, kdy jsme zkoušeli ve sklepě bigbít a po několika letech na jednom školním večírku si mně všiml Vlastík Kučaj s Marií Rottrovou a nabídli mi angažmá v MAJESTICU. Tam jsem získal ty největší zkušenosti, myslím pěvecké (smích).

Jak ty jsi vnímal CITRON před tvým nástupem?

Určitě jsem o nich věděl. Tvých sedmnáct byl tenkrát poměrně velký hit, ale pořád to byla jakási "druhá liga" co se týče popularity, přestože hudebně na tom byli velmi dobře. Hráli tam výborní muzikanti, z nichž někteří jako např. Jirka Schmutz pak chvíli pokračovali ještě s námi.

Uvažovali jste teď s klukama, že by jste hráli i nějakou skladbu z toho úplně prvního období "Obratník Raka"?

Dřív jsme hrávali skladbu Moje noční filmy, která by si podle mne zasloužila znovu nahrát, protože má skvělou melodii i text, který napsal Pavel Vrba.

Já bych se teď vrátil do smutného období únoru 1987, kdy sis zlomil nohu a byl jsi vystřídán Láďou Křížkem. Jak jsi to tenkrát nesl?

Přiznám se, že dost těžce. Byl jsem přes půl roku doma marod a za tu dobu se událo to co se událo, takže jsem to nemohl nijak ovlivnit a vlastně jsem byl postaven před hotovou věc. Na druhou stranu jsem to chápal, protože CITRON byl v té době na vrcholu a kluci nemohli osm měsíců kvůli mně stát, ale museli hrát, takže se to vyřešilo tímto způsobem. Když jsem se pak uzdravil, tak jsem šel makat na pět let na šachtu.

To musel být docela šílený kontrast. Z vyprodaných hal a koncertů rovnou do dolu, neboli z rockové hvězdy havířem.

To tedy jo, taky se mně na šachtě ptali: "co tady děláš ty č.....?"(smích) A to doslovně ! Prostě nemohli uvěřit, že zpěvák CITRONU s nimi fárá dolů.

{mospagebreak}

Proč jsi nevyužil svou pozici na rockové scéně a nezkoušel jsi založit vlastní kapelu? Přece jsi byl známá osobnost.

Nebylo to tak jednoduché. Měl jsem nějaké dluhy, protože peníze v té době i u kapely jako CITRON byly hrozně malé. A já jsem musel živit rodinu. Měl jsem dvě malé děti a kdybych začal něco znovu rozjíždět, tak je neuživím. Potom jsem dva roky zpíval s ostravskou kapelou AKUVER, která hrála na zábavách a s kterou jsme hráli všechny známé rockové hity. Pak jsem s muzikou na čas skončil.

Jak jsi pak přijal v roce 1993 nabídku na comeback CITRONU?

Určitě pozitivně. Všechno špatné jsme si vyříkali a pak jsme si zkusili spolu zahrát na jedné zkoušce a zjistili jsme, že nám to spolu zase klape. Trochu jsem měl obavy, jak nás přijmou fanoušci, ale dopadlo to naštěstí dobře.

Jak vnímáš desky Vypusťte psy a Sexbomby ?

Já se přiznám, že ty desky ani moc neznám a nemám je vlastně ani doma. Podle mne už nemají ten náboj jako první dvě desky CITRONU.

Kde všude jsi s CITRONEM vystupoval?

Kromě toho již zmíněného Německa také v Bulharsku a Polsku, i když to už jako záskok za Láďu, který si tenkrát zapomněl pas a CITRON by tak prošvihl koncert v Katovicích. Vzpomínám si i na jedno vystoupení v NDR na festivalu politické písně v Drážďanech, kde hráli samé uhlazené "dederonové" kapely a my jsme tam nastoupili okovaní v kůži, což způsobilo trochu šok, protože v hledišti byli lidé ve smokingu a nechápali co jsme zač (smích). Taky jsme to brali spíš jako výlet.

V období před "Plni energie" jste na koncertech hráli skladby jako "Proč se za mnou táhne smůla" nebo "Moje holka do tmy vstává", které ale nikde nevyšly. Nehodláte je někdy ještě vydat?

Já myslím, že v tom období vzniklo víc dobrých věcí, které by stálo za to je někdy vydat. Tohle je téma na nějakou další "Best off" desku, protože dnešní generace ty věci vůbec nezná a protože nikdy nevyšly, tak už ani my si je skoro nepamatujeme (smích).

Ta doba se vyznačovala nejen plnými sály a úspěchy, ale také zákazy a cenzury ze strany úřadů. Jak na tyto nepříjemné chvíle represí dnes vzpomínáš?

Tak s tím jsme se potýkali skoro pořád. Aby nám mohl vyjít singl, nebo zahrát skladbu v rádiu, byly naše texty podrobně zkoumány a stačilo kolikrát jen jediné slovíčko, které znamenalo, že se to muselo změnit nebo úplně zakázat. Dnes se tomu můžeme zasmát, ale tenkrát nám do smíchu moc nebylo. Vzpomínám si, jak jsme po jednom koncertě v Zábřehu na Moravě byli s Radimem předvoláni na KV KSČ v Ostravě, kde si nás tenkrát jistý soudruh Brumek pozval na kobereček. Po půl hodině těžkého vymývání mozků nás poslali na chodbu, ať si počkáme na ortel a byl z toho asi měsíční zákaz vystupování.

Měl jsi nějaké vzory, které tě jako muzikanta ovlivnily?

Poslouchal jsem rockovou muziku, která tenkrát byla na vrcholu jako JUDAS PRIEST, RAINBOW nebo DEEP PURPLE. Takže spíš tu rockovou klasiku. Nové kapely mně moc neoslovují, i když si rád poslechnu i jiné styly.

Poslední otázka: Stando, jak ty jsi vnímal dočasný návrat Ládi Křížka do CITRONU a desku Síla návratů?

Já jsem o přípravě té desky v podstatě do poslední chvíle vůbec nevěděl, ale problém jsem s tím žádný neměl. Snad jen nechápu, proč se na ni objevila skladba Ocelové srdce, kterou Láďa nikdy nenazpíval. Na koncertech to potom bylo takové zvláštní v tom, že jsme byli všichni pohromadě i s holkami vokalistkami a v šatně byla velká sranda, kdežto Láďa měl sám svou vlastní šatnu se svým bráchou. Tohle nikdy k CITRONU nepatřilo!

Rockline