A+ R A-

Rozhovor s Liborem Kozelským

mamutt2 Poprvé jsem Libora poznal v létě 1992 na Žermanické přehradě, kdy jsem trávil víkend s celou tehdejší sestavou z alba Sexbomby (Libor si na toto setkání už ale vůbec nepamatuje) a já jako osmnáctiletý fanoušek jsem se tenkrát díky nim pěkně zřídil. Dnes už mám Kristova léta a z Libora je rozvážný třiačtyřicátník, který kromě svých ostrých názorů je především výborný instrumentalista. Pojďme tedy společně trochu nahlédnout do jeho osobnosti:

Libore, mohl bys zavzpomínat na Tvé začátky v muzice a kde všude jsi hrál před Tvým příchodem do CITRONU v roce 1991?

V roce 1980 jsme s klukama ze vchodu založili skupinu Atilla. Hráli jsme Katapulty a hned v prvopočátku i vlastní skladby ve sklepě na staré přebuzené magneťáky B4, zpěvovou aparaturu tvořila B5. Brzy nato nás vyhodili kvůli rachotu. Pak jsme našli zkušebnu v 5km vzdálené obci, kam jsme chodili každou sobotu a neděli s dvoukolákem aparatury. Byli jsme fakt nadšenci. Vydrželi jsme to asi půl roku, pak se naskytla příležitost zkoušet v kulturáku hned tam, co jsme bydleli. Odtud nás taky vyhodili kvůli rachotu. V té době už jsme hráli ve stech procentech vlastní skladby. Kapela pak začala stagnovat, kluci si nechtěli koupit nástroje ani aparatury. Čekali, že je od někoho obdrží, prý od SSM, či co. Já jsem o prázdninách chodil po brigádách, abych si mohl koupit pořádnější zesilovač s bednou. Každou korunu jsem šetřil, abych si mohl koupit lepší kytaru. Pak jsem dostal nabídku do kapely Ypsilon, kde jsem hrál dva roky. Hráli jsme převážně rock, také jsem převážně nosil skladby a dělali

jsme vlastní věci. Bylo mi tehdy sotva šestnáct a táhlo mne to pořád k tvrdšímu rocku, což se do té kapely moc nehodilo. Taky mně tam štval kapelník, když nám vypínal elektřinu, když jsme s bubeníkem improvizovali a nemohli se odtrhnout od nástrojů. Taky s náma nejednal fér s penězma, tak jsem ze dne na den odešel. Chvíli jsem pak hrál v další podobné kapele – Orion. Tam to bylo bez problémů, ale pořád mne to moc nebavilo. Až v r.1984 jsem potkal zpěváka a multiinstrumentalistu Radka Šubrta a začali jsme spolu hrát tvrdý rock nebo spíš hevík. Kapela ještě neměla jméno, když jsme byli nuceni jít na vojnu. Mezitím jsem ještě pohrával s Kolečkem, něco málo kšeftů – rock a tak. Na vojně jsem hrál celé dva roky všechno možné. Pamatuju si, že jsem se vsadil, že o půl noci na Silvestra pustím na buzeráku přes aparaturu Metal Hard od Acceptů. Dostal jsem myslím pak nějaké nucené práce v době osobního volna.V r.1987 jsem byl u zrodu sk.Bimetal. Hráli jsme Mejdny, Párply, Accept napůl s vlastníma skladbama. Byla to návštěvností nejůspěšnější kapela. Chodily na nás mraky nadšených lidí. Dokonce jsme 2x vyhráli okresní rock-fest. Pak jsme měli hrát v krajském kole - tak, jak by se na vítěze okresního kola slušelo, ale byli jsme vyšachováni a místo nás hrála tehdy neznámá kapela Mňága a Žďorp, která mimochodem žádnou soutěž nevyhrála. Moc nás to tehdy štvalo. Odtud už se běžně chodilo nahrávat do rozhlasu apod. a byl to tehdy takový odrazový můstek. Mimochodem na stejném krajském rockfestu tehdy vystupoval např. zpěvák Petr Šiška se skupinou Petarda. Bimetal po dvou letech začal stagnovat, měl jsem i názorové neshody s kapelníkem – na spostu věcí jsme měli antagonistické názory. Proto jsem přivítal založení nové kapely Mammoth´s Rain, kde jsme po asi dvouletém vývoji hráli prakticky jen vlastní skladby, a to z mé autorské dílny – takový hevík hodně příbuzný např. King Diamond. Byli jsme však pořád regionální kapela, i když dosti úspěšná. Měl jsem tehdy i hodně fanynek. Tu kapelu jsem měl moc rád, protože jsem konečně hrál to, co jsem cítil a hrát chtěl. S basákem jsme napůl zpívali, takže jsem se dílem zdokonalil i ve zpěvu. Někdy si říkám: docela škoda, že mne Jindra tehdy odtud zlanařil. Ale byla to moje volba jít z fajn rozjeté kapely, kde jsem se cítil dobře, do polorozbouraného Citronu plného rozporů, napětí, intrik a protivných emocí. Tenkrát jsem ale nevěděl do čeho jdu. Měl jsem velké ambice, talent a vědomí, že mám na víc. Proto jsem to udělal.

Jak se Tvůj přestup do CITRONU tenkrát seběhl?

Na tom okresním rockfestu seděl v porotě Jindra Kvita.Vyhrál jsem tehdy cenu nejlepšího instrumentalisty - kytaristy. Přišel za mnou ve vestibulu a nabídl mi spolupráci, vyměnili jsme si telefony. Až po dvou letech mi zavolal a nabídl hraní v Citronu. Začali jsme spolu tvořit skladby na budoucí desku Sexbomby. Docela mne pak štvalo, že ty skladby vydával za svoje, i když spousta nápadů bylo mých např. všechny riffy, tedy celá harmonie u Houpacího koně apod. Dnes jsem mu to už odpustil.

Ale už za půl roku jste s Radimem zůstali v kapele sami, protože odešli Fany, Jindra i Vašek, kteří si založili skupinu FUNNY. Věřil jsi, že se Vám podaří tak rychle dát dohromady novou sestavu?

Jak říkám, byl jsem plný ambicí a měl hodně známých muzikantů. Taky jsem šel do všeho po hlavě. Neměl jsem s ničím problém. Dnes po držkopádech už si rozmýšlím a zvažuji své kroky.

Kde jste sehnali nové spoluhráče a jak na celé období „Sexbomb" vzpomínáš?

Já jsem zlanařil Chlupáče a Aleše Hubáčka. Také jsem si to pak vyčítal, protože ti kluci v té kapele nebyli moc šťastní, aspoň jsem to tak cítil. Ovšem byla to také jejich volba – mohli to odmítnout. Radim sehnal kytaristu Pavla Novotného a později i Láďu Krečmera. Byla to doba plná nadějí i zklamání. Co musím říct, že jsem po celou dobu cítil rozpor v tom, co po nás Radim chtěl, aby se hrálo a tím co jsem vnitřně cítil. Pořád mi připadalo hrát rokenrol v metalové kapele jako kravina a připadá mi to jako kravina i dnes. Do toho spousta omezení u výrazových prvků a hledání něčeho u zpěváka, co tam nebylo, myslím výrazově a cítěním. Když se na to dívám dnes, je to podle mě kreativita postavená na hlavu. Nakonec z toho vznikl ten česko-německý producentský paskvil, jak tomu já říkám, že hráč hraje to, co mu je vnuceno a ne to co cítí a časem to přijme a protože je muzikant tělem i duší, pak to časem i s vervou a srdečně hraje. Pak se v tom člověk ztratí a vlastně neví, čí je. Každopádně je ovlivněn a vyosen ze svého přirozeného vývoje, což nepovažuji za dobré.

Jak bys s odstupem času zhodnotil desku „Sexbomby"? Neuvažujete s klukama o tom, že by jste zařadili do playlistu nějakou věc z této desky? To platí i o desce „Vypusťte psy!"

Byla to pro mne velká zkušenost, do čeho příště nejít. Já o hraní těch věcí neuvažuji. Jedině že by chtěl Jarda s Vaškem něco za každou cenu z těch Sexbomb hrát (smích). A z „Vypusťte psy!" ?? Nebudu se tomu bránit. Možná se něco bude hrát, nevím.

Proč se vlastně v roce 1993 tahle sestava rozpadla? Bylo to kvůli comebacku starého CITRONU?

To nahrávání bylo dost vyčerpávající. Jela se pak koncertní šňůra, rozhovory v rádiích, v Česku i Slovensku. Úspěch nebyl takový, jak jsme si možná mysleli, spíš to bylo trochu zklamání, ne-li propadákem. Pak to utichlo. Ani jsme se pak už vlastně nescházeli. Měli jsme každý svoje kapely a tím to šlo tak do ztracena. Neměl jsem potuchy, že se formuje stará sestava. Jak říkám, už jsme prakticky nebyli v kontaktu a nikdo z nás nejevil zájem o další spolupráci, takže to byl normální přirozený vývoj, že si každý dál svobodně dělal, co chtěl.

Patřil jsi taky ke spoluhráčům zpěvačky Tanji. Jak vzpomínáš na tuto spolupráci?

Získal jsem při tom hodně cenných zkušeností. Zkraje to docela šlo. Podle mě jsme dělali celkem dobrou muziku, akorát jsme se netrefili do doby. V počátku devadesátých let tady byl vpád západní kultury, po které byl před revolucí hlad. Byl to vpád techna a pro českou muziku to podle mne byla doba temna. Lidi českým interpretům moc nevěnovali pozornost a tak první deska (Pád do nebe) propadla a druhá se tolikrát předělávala a hlavně nešťastně donekonečna analyzovala - všimněte si prosím souvstažnosti slova analyzovat a odborného názvu jistého otvoru v lidském těle - až nakonec vyšla, jen jakýsi očesaný album bez názoru a výrazu. Byl to zase přirozený vývoj a odraz toho, že se něco dělá vykalkulovaně a ne srdcem. Vždy se to obrací ve zlé. V tomto případě v propad a nezájem posluchačů.

V roce 1994 se dal dohromady „starý" CITRON z dob „Plni energie". Co jsi pak dělal celé to období do roku 2000?

Založil jsem si kapelu Ramesse, kde jsme hráli převážně moje skladby, nahrávali jsme je ve studiích a posílali vydavatelstvím a producentům, avšak bezúspěšně. Vždycky nám říkali:"ale vás nikdo nezná". To je blbost, co? Přece jsem je oslovil proto, ať nás lidé poznají. Branže šoubyznysu je u nás prohnilá, to můžete vidět sami, že v televizi vystupují převážně důchodci. Je to začarovaný kruh. Taky jsem pořádal menší regionální rockové fesťáky. V r.1995 jsem založil další formaci Magic Circle. Tam jsem měl záměr hrát kluby a fesťáky, tedy jen koncerty. Stylově jsem chtěl zkloubit hevík s moderními postupy 90.let, přesněji řečeno 60.let, protože zhruba v roce 1990 kdosi řekl, že budou moderní 60. léta. A všechny kapely se jakoby zbláznily a začaly hrát ty staré přírazy a ty prvky, které známe z českého popu 70.let. Považuji to dnes zase za hroznou kokotinu. Po čtyřech letech úmorné činnosti, natočených tunách demáčů a vyčerpávajících hraních pro pět ožralů a feťáků ve špatně fungujících klubech, jsem to vzdal a uvažoval, že přestanu s hraním úplně. V r.1999 mně oslovili z Iron Maiden Revival, tak jsem tam taky chvíli hrál, ale moc mne to nebavilo – dělat něco podle někoho, tedy nebýt sám sebou – bylo to protivné, proto jsem toho nechal.

Do CITRONU tě kdysi přivedl Jindra Kvita. Jak ses cítil, když jsi se dozvěděl v roce 1997 o jeho smrti? Co pro Tebe Jindra znamenal?

Už jsme prakticky několik let nebyli v kontaktu. Bylo to asi tak, jako by zemřel kterýkoliv muzikant, kterého jsem dříve znal a pak už s ním nehrál. Lidé v životě přicházejí a odcházejí, chvíli jsou s námi v kontaktu a pak už ne, mezi tím děláme určité volby – tedy rozhodnutí a ta se pak projevují v našich životech. Tak to je. Ty volby jsou naše. Nechci se už v tom paplat. Jak vyplývá z výše uvedeného, nebyli jsme spolu dříve delší dobu, aby mohl vzniknout hlubší přítelský vtah. Mám takový názor: lidi si mají projevovat úctu náklonnost a pomáhat si za života. Až se zemře, pak už je na tyto důležité věci pozdě. Pak je lepší těm mrtvým dát klid a pořád se v tom nehrabat.

Přesto, po 10 letech po Jindrově smrti jako by jsi pořád stál v jeho stínu. Proč vlastně dodnes neexistuje jediné oficiální foto kapely s Tebou?

V Americe jsme nafotili hodně společných fotek jako kapela dohromady. Nebo myslíš takovou tu fotku, co kapela stojí u zdi a jeden se tváří jako že nasraně, druhý zasněně a třetí jako by měl zaražené prdy? Popřípadě čtvrtý jako ředitel zeměkoule a pátý jako by mu ulítly včely? Tak takovou společnou fotku skutečně nemáme. To se dělá na zakázku v drahých studiích a kapely to dělají třeba když vychází deska nebo do lepšího časopisu nebo například na plakáty. Na těch plakátech je Jindra a stará legendární sestava. Je tam proto, že kapela se prodává na koncerty jako rocková legenda. Já ale nejsem legenda, já jen hraji kytaru v kapele, která měla největší úspěch před tím, než jsem tam byl já. Kdyby byly Sexbomby komerčním trhákem, tak by bylo logické, že by se to prodávalo i s mým ksichtem na plakátech. A navíc, nedělám to kvůli zviditelnění se. Bez hraní by mne život nebavil a natrápil už jsem se dost, viz výše. Akorát si někdy říkám, že ty sola na té desce Plni enrgie mohly být rychlejší. Dost se u toho nudím a tak raději hraju sóla podle sebe třeba dvakát tak rychleji než na desce, i když některým se to jeví, jako že je neumím zahrát podle originálu. Není to tak. Chci tam trochu dát i sebe. Protože kdybych v té muzice aspoň trochu nebyl já, pak by mně to nebavilo. To bych pak byl doopravdy jakýmsi stínem odešlého apod. Na těch fotkách být zase nemusím, to mi naopak vůbec nevadí. Sláva polní tráva. Jo, život je plný rozporů a neznám někoho, komu jde vše ideálně hladce, je v ideální pozici a je se vším nadmíru spokojen. Takového člověka fakt neznám. Spíš vnímám v životech lidí, že je v nich hodně protikladů, které člověka nutí dělat kompromisy chtíc, nechtíc. Z bláta do louže, z jedněch problémů do jiných problémů, atd.atd. Možná jsem na tu otázku měl odpovědět jednou větou:"někdo tu kytaru hrát musí". A za ty prachy? Kdybys to uměl, dělal bys to taky (smích). Doba je těžká.

Před Tvým druhým příchodem do kapely nejprve nastoupil za Jindru kytarista Standa Balko z TARANTULY. Nemrzelo Tě trochu, že kluci nejdříve neoslovili Tebe, když už jsi předtím v CITRONU byl?

Jak už jsem říkal, pokoušel jsem se prorazit s kapelou Magic Circle a Citron mi byl zcela ukradený. Nezajímalo mne, co se tam děje.

Po dvou letech si ale přeci jen vzpomněli a Ty jsi se do CITRONU vrátil a hned do projektu Síla návratů s Láďou Křížkem. Jak vzpomínáš na tento projekt a jak bys porovnal všechna tři období CITRONU, které jsi prožil (Sexbomby, Síla návratů a současný CITRON)?

Když tak lovím pamětí, mystifikoval jsem Tě, když jsem říkal, že zde hraju od r,1999. Spletl jsem se. Radim mi znovu zavolal, abych do kapely doslovně prý přinesl novou krev v r.2001. Tak mi svitla naděje, že konečně budem něco dělat rozumně, přirozeně a bez nějakých křečí. To už se natáčela coverz Radegasta (Síla návratů). Dodnes jsem nepochopil, jaký to mělo význam. Na Síle návratů jsem tedy ještě nespolupracoval. Akorát se tam přetáhla skladba Co je s námi, kterou jsem dříve složil a nahrál s Tanjou a která vyšla po análních analýzách na desce Ďábel se svatozáří. Původně jsem si myslel, žeˇsi Láďa Křížek přiznal autorství bez mého souhlasu, ale potkali jsem se s Láďou na jednom fesťáku a říkal mi, že na bukletu CD je chybně uvedeno jméno autora u skladby Síla návratů a že za chybu může ten, kdo dělal buklet. Dohodli jsme se pak spolu na spoluautorství u této skladby. Rozešli jsme se v dobrém s Láďovými slovy „ale udělali jsme spolu dobrý kus".

S kapelou jsi také absolvoval turné po USA. Jaké to bylo? Neuvažujete, že by jste pro změnu navštívili např. Anglii?

Byl to zajímavý poznávací zájezd. Projít tolik velkých měst a podívat se tam, to je super.To zas vyvažuje ty různé podpásovky a neshody. Život je plný protikladů, tak se to pořád nějak vyvažuje. Rád jsem tam pokecal s našinci, co tam pracují a žijí. Moc mne zajímalo, proč jsou amíci takoví hepy, když to sociální ovzduší tam tak růžové není. Upřímně rád jsem se po třech týdnech vracel domů do Česka, protože se tu máme ještě pořád povšechně daleko líp.!!! To vám nikdo v naší proamerické televizi neřekne. Připadají mi, že se v těch našich masmédiích také zbláznili. Pořád se někomu rvou do zadku, až jsou od toho hnědí jako ten moderátor zpráv na NOVĚ. Jako bychom nemohli být také trochu sví!!!!!

Po sedmi letech hraní s Tebou jste však nenahráli jediné řadové album. Proč?

Nevím. Jak už jsem podotkl, nikomu nic nenutím a nikoho nechci do ničeho tlačit. To je otázka spíš pro ostatní. Nechci porušovat své zásady.

V současnosti zkoušíte a připravujete nové album. Můžeš prozradit fanouškům něco víc? Po tak dlouhém půstu jsou velmi netrpěliví.

Jo, děláme skladby, ale je to složité se sejít na něčem kloudném, co by bylo stravitelné pro všechny, tedy i pro posluchače. Je to, jak říká Radim, jako by to bylo z pěti planet. A je to pravda, zatím. Bude se to vyvíjet. Já bych raději hrál dynamičtěji a přímočařeji a neřešil, jestli je to takové nebo makové. Prostě ze sebe, více života. Jarda si rád hraje s kudrlinkama, ale je fakt, že i detaily jsou důležité. Radim to chce mít zas supr moderní(?), tož uvidíme...Podle mne se muzika nevymyslí, muzika se hraje. A tím bych to ukončil.

Jaký používáš aparát a kytary?

Zesák Marshall DSL 100, bedna 1960A. Mně se to maršálovské chrchlání pořád líbí. Jestli se mi někdy bude líbit něco jiného, budu i hrát na to něco jiného. Experimentuji i s Mesa Boogie Mark 2C+, ale spíš proto, že se vždycky rád vrátím k tomu Maršálovskému tlusťochovi, který mi chvílemi zní jako projíždějící vlak a chvílemi jako teňounká nítěnka. Aspoň je nějaká změna. Kytaru používám už 20let Kramer. Zvykl jsem si, má osobitý zvuk. Líbí se mi. Mám také na zakázku vyrobnou kopii Kramerky, ovšem z Kanadského bahenního jasanu od kytaráře Miloše Kaisera. A tak mi asi bude trvat dalších dvacet let, než si na to bahno zvyknu. A pokud bude takhle dál vláda s náma experimentovat, koupím si v šedesáti další kytaru a budu si na ni zvykat až do těch osmdesáti, co půjdeme všichni do důchodu, (pokud to nestihnem zabalit dřív). Echo používám Ibanez DM1000 – je to skoro 30let starý stařeček, ale zní líp, konkrétněji a barevněji, jak ty moderní placky, které jsou nedynamické a suché. Zatím jsem neodzkoušel lepší efekt. Nemá žádné přednastavení. Mezi písničkami na koncertě si pak ručně přelaďuji z echa na chorus a tak. Je to zábava. Je tam čas, než se Standa vždycky vykecá, ale mně se to líbí. Je to fajn chlapík. Pokaždé naladím trochu jiný zvuk. A to je ten život!

Rockline

Přiznám se, že z rozhovoru s posledním členem CITRONU - kytaristou Liborem Kozelským jsem měl trochu obavy. Libor je totiž velmi otevřený, na mé otázky odpovídal místy dost tvrdě bez jakýchkoliv kompromisů ve svých odpovědích a nebral si servítky před nikým a před ničím, ale trval na tom, abych rozhovor nijak "kosmeticky" neupravoval.