A+ R A-

Report ze Zlína

zlin1 Dlouho jsem se rozmýšlel, zda napsat report ze Zlína nebo Ostravy, protože oba koncerty byly naprosto vynikající. Nakonec jsem se rozhodl pro Zlín a to z několika, i když zanedbatelných, důvodů. Akustika klubu "Masters Of Rock Café" je přeci jen o trošku lepší než v ostravské Garage a tak zde mohl zvukař Radek Lesa naplno rozvinout zvuk CITRONU k naprosté dokonalosti. Ale nepředbíhejme!

S Radimem do Zlína přijíždíme (jak bývá jeho zvykem) na poslední chvíli, v momentě, kdy právě probíhá zvuková zkouška. U vchodu nás vítá Jirka Daron z pořádající agentury Pragokoncert a ukazuje nám šatnu a vchod do sálu tohoto rockového svatostánku. Já nechávám kluky v klidu pracovat a jdu do kavárny na kafe, kde se zdravím s Tanjou, se kterou jsem se už pár let neviděl. Sedíme u stolu s managerem Jirkou Šrámkem, po chvíli příchází Fany, Vašek a také Jarda. Potkávám také výborného zpěváka Tomáše Hradila (ex-Trezor), který na celém turné vystupuje s partou Black Roll v roli jedné z předkapel. Dále vidím kytaristu Dana Kroba (ex-Arakain, Kreyson) a další muzikanty. Dozvídám se od Jirky Darona, že dnes je beznadějně vyprodáno, ostatně jako všechny štace "Radegast & Plni energie Tour". Bohužel vám nemohu zpostředkovat vystoupení všech tří předkapel, protože jsem po celou dobu jejich produkce trávil čas s klukama v šatně CITRONU, kde byla výborná nálada. Ve 20:00 začíná autogramiáda, kde u stolů před vchodem do sálu kluci podepisovali všechny možné LP, CD, DVD a fotky. Fronta neměla konce a ještě po půl hodině stáli zájemci o podpis nebo společné foto. Zdravím se zde se skalním jádrem jihomoravské kliky našeho fanklubu. Ve 22:15 konečně zhasínají světla a rozeznívá se intro Radegast. Zvuk je naprosto dokonalý, takže já, známý jako zvukový kritik, chrochtám blahem. Kapela jde do toho od počátku naplno i přesto, že v sále je snad čtyřicetistupňové vedro. Přeplněný kotel však i v tomto pekle žené své oblíbence k maximálnímu výkonu. "Setkání s Radochem" nebo "Zase dál" podává Fany svým specifickým stylem, který je přece jen odlišný od zažitého Křížkova pojetí. Zatímco Láďa přecházel z hloubek přes střední polohy často do vysokých falzetů, Fany zpívá všechny i vysoké polohy silově, takovým drsným "Jorn Landeovským" hlasem. Tento způsob zpěvu musí být podle mně dost vyčerpávající, ale Fany to zvládá bravurně a vůbec mu nevadí, že je to šestý koncert v krátkém časovém rozmezí za sebou a další den jej čeká ještě Ostrava. Při "Valašském roku" se ujímá mikrofonu Jura Šperl a svou práci odvádí naprosto přesvědčivě, což publikum náležitě ocení. V "Hon na Bluda" se CITRON vrací ke své show z roku 1988, kdy Jura v masce Bluda dokonale zastupuje Jindru Kvitu. Při předváděném souboji s Jardou Bartoněm je nakonec Blud "zabit" ranou z historického kanónu, který odpaluje Radim s Vaškem. Diváci tuto podívanou odměňují potleskem, ale to už za ještě bouřlivějšího aplausu přichází na jeviště Tanja. Ani po letech neztratila nic ze svého šarmu a především hlasu. Společnou věc "Svět patří nám" jsem neslyšel snad přes dvacet let. Jsem rád, že alespoň tímto kouskem je zde zastoupena neprávem tolik opomíjená éra "Vypusťte psy!". Tanjina pecka "Nad hlavou létá rockenroll" šlape jako hodinky a díky upraveným kytarám zní mnohem metalověji, než originál. Duet "Kam jen jdou lásky mé" je opravdu nádherná píseň a Fany zde zastupuje Láďu Křížka bez ztráty kytičky. Fandové šílí a nechtějí pustit Tanju z pódia. Pak ovšem přichází chvíle smutku v podobě pietní vzpomínky na Standu Hranického. Myslím, že když se při minutě ticha rozezněl akordeon z úvodu "Ocelového srdce", nezůstalo jediné oko přítomných rockerů suché. A když Franta zvolá: "Stando, děkujeme!", klub se otřásá v základech ohromným potleskem a řevem. To už ale Radim spouští palbu kopáků při rychlovce "Ocelové srdce", která zahajuje třetí část koncertu v podobě alba "Plni energie". Klobouk dolů před Radimem! Měsíc před zahájením turné si zlomil kotník, který stále není úplně v pořádku, ale na jeho hře to není vůbec znát. Naopak se mi zdá, že hraje ještě s větší chutí, než jindy. Nadopovaný práškami proti bolesti odehrává každý den 110 minut s plným nasazením. Myslím, že i škarohlídi kritizující jeho techniku musí uznat, že takhle mlátit do bicích v šedesáti letech, navíc se zdravotním problémem, není žádná sranda. Stařičkou pecku "Plni energie", kdysi nazvanou "Elektrický proud", jsem naživo neslyšel snad celou věčnost. Kapela ji hrála naposled v roce 1987. Nyní ji však podává se stejnou energií jako tenkrát. Navíc Vašek, navlečený v koženém plášti, odříkává svůj monolog elektrického proudu stejně věrohodně jako na desce. Jen je už o třicet kilo starší :-) Osobně jsem se nejvíc těšil na "Věčného cizince", ale kapela ho z důvodu vlažného ohlasu na předchozích štacích vyměňuje za osvědčeného "Revizora". Ještě že jsem mohl slyšet "cizince" před týdnem v Kunovicích. Koncert se pomalu ale jistě blíží do finále. Zvuk je stále perfektní a Jarda Bartoň hraje svá sóla brilantně a s neuvěřitelnou lehkostí. V šatně mi potom jen odvětí:" Když se na pódiu dobře slyšíš, hraje to pak samo".  :-)  Při závěrečné "Zahradní slavnosti" se v sále opravdu koná slavnost. Nikoliv však zahradní, ale metalová! Fanoušci nechtějí pustit CITRON z pódia a tak se musí kluci po chvíli vrátit a spustit přídavky. Při "Už couvám" se chtě nechtě všem znovu musí vybavit vzpomínky na Standu a celý sál zpívá text této legendární balady. Definitivně poslední "Rock, rock, rock" i s Tanjou na pódiu už jen vygraduje euforii v sále na maximum. Děkovačka snad nebere konce a já musím uznat, že jsem už dlouho  tak po všech stránkách výborný koncert CITRONU neviděl. To jsem však netušil, co mě čeká druhý den v Ostravě. Ale to už je jiná kapitola. Videa z tohoto koncertu si můžete prohlédnout na youtube: část 1 a část 2. Report z Pardubic naleznete ZDE a report z Brna ZDERockline  

zlin2 zlin3